Bouřit se proti korupci je správné. Sama nezmizí.
Korupce je bezesporu jedním z důvodů, proč se na Blízkém východě a v severní Africe v posledních letech bouří tolik lidí proti svým vládám a režimům. V roce 2011 odstartovala v Tunisku vlna protestů tzv. „arabského jara“ poté, co se upálil tamní prodejce ovoce Muhammad Buazízí. Události spustil incident, kdy tuniský mladík odmítl zaplatit úplatek policistce, která mu v reakci na to zabavila váhu, dala mu facku a navíc urážela jeho zesnulého otce. Tuniský „Jan Palach“ se k drastickému činu rozhodl poté, co se nemohl na úřadě dovolat spravedlnosti a ani nebyl vpuštěn do budovy. Následující protesty v dalších zemích, kam se „arabské jaro“ z Tuniska rozšířilo dominovým efektem, byly vedle požadavků po větších občanských svobodách a demokracii vždy spojeny s odporem proti korupci.
Na podzim roku 2019 zasáhly některé blízkovýchodní země nové nepokoje. Vedle krátkodobých protestů v Egyptě se protestovalo hlavně v Libanonu a Iráku, kde jsou u moci zkorumpované vlády, založené navíc na etnonáboženských kvótách. V obou zemích měly nakonec dlouhotrvající protesty alespoň nějaké výsledky, například odvolání stávajících a nastolení prozatimních vlád. Trik ovšem spočíval v tom, že často zůstali u moci lidé ze stejných mocenských kruhů, nebo rovnou úplně ti samí lidé, kteří se například jen prohlásili dočasným premiérem.
I v rámci Blízkého východu se ovšem liší míra arogance vládnoucí třídy podle toho, jak pevnou moc třímá v rukou. Princ Bandar, bývalý saúdský velvyslanec ve Spojených státech, prohlásil v televizním rozhovoru, že korupce je přirozeným lidským problémem. „Pokud by vybudování Saúdské Arábie stálo 400 miliard dolarů a z toho by bylo 50 miliard dolarů zneužito, tak co má jako být?“, reagoval saúdský princ na novinářovy otázky.
Pro mnoho lidí je klientelismus příznačným jevem pro Blízký východ a severní Afriku, na druhou stranu přirozeným jevem jsou i snahy tento společenský nešvar odstranit a vytvořit spravedlivější a transparentnější systém. Do jaké míry se to tamním lidem podaří, ukáže až budoucnost, nicméně požadavky v podobě masových protestů, které odstartovaly v tomto regionu v poslední dekádě, jsou nutným prvopočátkem pro změnu.
Autor působí jako analytik think tanku Centrum strategické analýzy a orientuje se na politiku Blízkého východu.
