Jan Barta Vojtěch Boháč Miroslav Cák Jaroslav Cerman Boris Cvek Jakub Čech Václav Dejčmar Lenka Deverová Marek Dolejš Petr Doubravský Václav Drozd Adéla Gálová Jiří…
18. května 2020 | Luboš Pavlovič

Český stát je Robin Hood naruby

 

Česká republika má jednu z nejvyšších daňových zátěží mezd na světě. Ze 36 států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nám patří sedmá nejvyšší pozice. Bezdětný občan České republiky odevzdá státu 43,7% svojí výplaty na daň z příjmu a na sociální a zdravotní odvody. Zároveň mají čeští občané velmi malou kupní sílu. Takovým Němcům nebo Rakušanům zůstane z výplaty po zdanění víc, než dostanou Češi před zdaněním. Tento fakt vychází najevo velmi silně právě v ekonomické krizi, jaká před námi stojí po zastavení celé ekonomiky, kvůli epidemii koronaviru. Češi si prostě nemají z čeho našetřit na horší časy.

Je proto s podivem, že když ti, kdo dnes český stát představují, zvažují při podpoře zaměstnanců či malých živnostníků každou korunu, zato neváhají s jakoukoli bezpodmíněčnou podporou těch nejbohatších, kteří z mezd nežijí, a místo toho je tvoří. Za jeden z nejbláznivějších nápadů poslední doby lze označit výroky ministra hospodářství Karla Havlíčka, že by stát mohl koupit krachující aerolinky Smartwings, kterým nasadila korunu ministryně Schillerová, omlouvající je tím, že to tak dělají ostatní státy. Ovšem zamlčela, že v jiných státech, jako je například Francie, patří letecká doprava ke skutečně strategickým podnikům, protože přepravuje lidi do práce a také to, že po přidělení podpory Air France musí tato firma splnit řadu podmínek. Francouzská vláda po Air France požaduje, aby do roku 2024 snížila domácí emise uhlíku o 50 procent, zvýšila do roku 2025 spotřebu udržitelných alternativních paliv na 2 procenta a obohatila svůj letecký park o palivově úspornější letadla. Air France bude muset také snížit svou kapacitu na krátkých trasách, které mohou obsloužit vlaky, a francouzská vláda chce navíc usilovat i o podporu ekologičtějších způsobů dopravy. Zkrátka francouzská vláda má nějakou udržitelnou vizi budoucnosti, kterou chce naplňovat. Zato česká chce jako opravdový Robin Hood naruby nacpat dvě a půl miliardy zcela bez podmínek do chřtánu aerolinkám, na kterých není nic strategického, protože vozí lidi hlavně na dovolenou, z jejich 2500 zaměstnanců není většina ani z Česka, protože posádky a stevardy najímá také v lokacích ze kterých a do kterých létá a kterým jejich hlavní akcionář, čínská společnost CITIC mu minulý rok projevila takovou mírů nedůvěry, že odmítla navýšit jeho kapitál a chvíli se tak mluvilo o krachu celé společnosti. A nemluvě o tom, že letadla Smatwings servisuje firma, kterou vlastní jedna ze součástí svěřeneckého fondu, do kterého dal svůj majetek český premiér Andrej Babiš.

Podobně přistupuje ke svému resortu také ministr zemědělství Miroslav Toman. Na konci března uvolnila česká vláda 4 miliardy z rozpočtové rezervy pro zemědělce a odůvodnila to nutností pomoci malým a středním zemědělcům, což by dávalo smysl. Jenže na konci května se podle magazínu Respekt v návrhu objevily dvě nové poznámky jmenovitě rozšiřující adresáty pomoci i na “velké podniky”. Touto cestou se ke státním miliardám, vybraných na jedné z největších daních ze mzdy v Evropě dostane například firma Agrofert spojovaná s premiérem Babišem nebo firma Agrotrade, pro změnu vlastněná bratrem ministra Tomana. Zatímco ve zbytku Evropské unie roste tlak na zastropování  plateb pro velká agrodružstva, obviňovaná mimo jiné i z výrazného podílu na současné klimatické krizi a katastrofálního vysušení krajiny, Česko jde opačnou cestou i přes protesty Asociace soukromého zemědělství, zastupujícího drobné zemědělce.

Právě v době přicházející krize si tak lze všimnou, jak pokračuje snaha oligarchických struktur čerpat jakékoli možné dotace od státu či Evropské unie a posilovat tak svoje postavení. A čím dál víc je potřeba lidí, kteří si toho budou všímat a klást si otázku, jestli je toto skutečně vývoj, který očekávají voliči vládních stran jako je ANO a ČSSD. Nebo jestli jim náhodou někdo nezakrývá výhled koblihou, která nakonec skončí v jiném žaludku.