Jan Barta Vojtěch Boháč Miroslav Cák Jaroslav Cerman Boris Cvek Jakub Čech Václav Dejčmar Lenka Deverová Marek Dolejš Petr Doubravský Václav Drozd Adéla Gálová Jiří…
25. května 2020 | Pavel Tesař

Festivaly se záštitou establishmentu

Je zvláštní jak se svět v kruhu vrací zpět. Když před rokem 1989 se konal nějaký oficiální festival, tak se náklady platily z fondu SSM nebo KSČ a program musel být schválen komisí ministerstva kultury.

 V roce 1990 nastala svoboda a s ní se otevřely hudební kluby, na Strahově zahráli Rolling Stones a Faith No More a za pár let jsme měli spoustu festivalů a svobodných akcí.

Jako promotér působím v Česku a v Brně od roku 1989, kdy jsem organizoval první koncerty na VŠ kolejích, pak přišel klub Mersey, první velké akce jako Siouxsie and The Banshees, Legendary Pink Dots a desítky tanečních parties pod názvem Eternity, festivaly Hradhouse, Creamfields, Metronome v Olympii atd.

Zhruba do roku 2010 většina akcí fungovala na ryze nadšenecké bázi, ale zároveň podle zásad ryzího kapitalismu, který stavím nade vše. Byla to svobodná soutěž v tom duchu, že kdo si sehnal více sponzorů, kdo vymyslel lepší program, kdo měl lepší reklamu a kdo vylepil více plakátů – ten uspěl.

Vzpomínám na zákulisní intriky při shánění sponzorů na Supersonic Garage (první velká elektronická party v Brně) a odpojivšího se Orion Hallu. Pamatuji bláznivé přelepovačky po hodině, kdy my jsme lepili festival Metronome v Olympii a Apokalypsa (Boby Centrum) nás po hodinách přelepovala, a my je.

Úžasné bylo, když nám Smirnoff dával 80 000 na party v sále Dominik v Brně, když Sony Ericsson podpořil Hradhouse částkou půl milionu korun, když na Cremfields jsem od komerčních partnerů sehnal přes 4 miliony.

Proč o tom píšu? Protože zhruba někdy od roku 2010, se začalo cosi měnit. Kromě komerčních partnerů se najednou na plakátech festivalů začala objevovat loga Jihomoravského ktaje a Města Brna, a věty …“koná se pod záštitou hejtmana z ČSSD“, jedná se pod záštitou toho či onoho papaláše či instituce. Některé hudební kluby začaly dostávat dotace, jiné ne. Objevily se Kryštofkempy a Colours za podpory státních institucí a firem napojených na vládu...

Všechno se jaksi zvrtlo. Vrcholem je jazzový festival v Brně v minulých ročnících mohutně sponzorovaný od investiční skupiny s vazbami na vládní stranu, podporovaný všemi krajskými , městskými a státními kulturními institucemi. Jazzové koncerty mají vysokou úroveň, ale cosi tu silně páchne a je to ten stejný smrad jako když se Festival politické písně v Sokolově v 80. létech konal pod taktovkou KSČ. Navíc jazzový fest scéně v Brně vůbec nepomáhá, ona totiž v Brně vůbec žádná není, je to umělohmotná monstr akce pro partnery a politické podporovatele. Je to takové velké nic, na Dianu Krall sice přijde do Ronda několik tisíc lidí, ale nikdo neví kdo je Diana Krall, většina lidí jsou návštěvníci, co dostali volňásky v práci, z podporujících institucí.

Někdy ta záštita vyznívá směšně. Třeba když Pop Messe, alternativně se tvářící hipsterský festival koná se pod záštitou hejtmana Bohuslava Šimka z hnutí ANO, bývalého ředitele Městské policie Brno, která nás honila desítky let po parcích za výlep plakátů, policie, která zavírala klub THC nebo omezovala Flédu. Měl by se hiphopově alternativní festival konat s podporou ředitele Městské policie , Ministerstva kultury a politiků z Jihomoravského kraje ?

Není to závist proč o tom píšu, ale prostě mi připadá, že jsme se dostali někam do nové normalizace, kdy promotéři kolaborují s morálně problematickými politiky a dotace pak plynou jako vděk za jejich symbiózu. Říká se tomu „umět v tom chodit“, jako za socialismu.

I sebelepší projekt totiž má nulovou hodnotu, když jej podporuje s nadsázkou řečeno Al Capone, Krejčíř nebo Hitler. To je potřeba si uvědomit a začít fungovat bez státních dotací a záštit establishmentu. Vše co má státní a politickou podporu totiž dnes v kultuře smrdí.

 

Autor je promotér a provozovatel brněnského klubu Mersey.