21. května 2020
|

Jim Wasserstrom: Korupce a Covid-19

  1. května 2020 Benjamin Schmidt

Nápor pandemie koronaviru se prozatím v plné míře nepřesunul z rozvinutého světa do nejchudších a nejhůře připravených zemí. Až k tomu dojde, mezinárodní organizace jako Mezinárodní měnový fond jsou připraveny poskytnout zemím, které to budou nejvíce potřebovat, dosud nevídanou finanční podporu. S ohledem na pochmurné vyhlídky světové ekonomiky i ty země, kde pandemie nepropukne naplno, budou pravděpodobně potřebovat nouzové financování velkého rozsahu.

Na pomoc bude nutno vynaložit obrovské sumy. Zároveň víme, že značnou část těchto peněz pohltí korupce – tak jako tomu je v mnoha rozvinutých zemích. Protikorupční a správní centrum nedávno diskutovalo o těchto rizicích s dlouholetým odborníkem z praxe boje proti korupci Jamesem Wasserstromem a vyslechlo si jeho praktické rady o tom, jak by se mělo proti korupci během pandemie postupovat.

 

Jak jste se v rámci své kariéry dostal k boji proti korupci?

„Myslím, že co se týče korupce, představovalo pro mě [Kosovo] velký obrat – předtím jsem se otázkami korupce vlastně nezabýval. Spravovali jsme tu provincii, [když] jsem byl zvláštním představitelem generálního tajemníka – tedy guvernérem provincie, který jí jménem mezinárodního společenství vládnul – požádán, abych prošel 2.250 stránek externích auditů veřejných služeb. Přispívaly do HDP přinejmenším miliardou dolarů – elektřina, veřejné služby, letiště, železnice, pošta, telekomunikace – prostě největší zaměstnavatelé v největších kosovských podnicích.

Byla obava, že byly prolezlé korupcí a lidé, kteří to měli ze strany OSN na starosti, se obávali, na co by mohli přijít. Tak já jsem to prošel a zjistil jsem, že byly naprosto prolezlé korupcí – byly to dojné krávy nejrůznějších zkorumpovaných aktérů, mezi nimiž byli i někteří členové současné politické garnitury.

Tak jsem vypracoval podrobný plán – 38 opatření, která by měla být přijata – včetně vymáhání práva, propouštění a vazeb, regulačních změn a reorganizace, která to tam měla pročistit. Dostal jsem se tak do oblasti počinů proti korupci přes správu a řízení společností a vyčištění těchto obrovských podniků. A udělali jsme spoustu dobré práce, proměnili jsme některé z nich v moderní státní podniky a jeden nebo dva byly privatizovány.“

 

Obraťme se k dnešku – spousta lidí začala mluvit o rizicích korupce během pandemie Covid-19. Řekl byste, že jsou to nebývalá rizika, nebo se podobají tomu, s čím jsme se potýkali v minulosti?

„Možná jsme se dosud nepotýkali s tímto konkrétním souborem okolností, ale čelili jsme jiným krizím ať už ve zdravotnictví či v jiných sektorech, do nichž byly nality obrovské sumy peněz. Existuje tak spousta příkladů, ze kterých si můžeme vzít ponaučení. Například v Afghánistánu po 11. září byl politický imperativ následující: rychle utratit obrovské množství peněz s jen minimálním dohledem nad tím, jak je s nimi nakládáno. Výsledkem byla rozsáhlá korupce, plýtvání a zneužití pravomocí, což v posledku mařilo účel operace.“

 

Které předchozí pandemie či krize ve zdravotnictví nám mohou poskytnout užitečné paralely k dnešní situaci?

„Vezměte si zdravotní krize jako je Ebola nebo AIDS/HIV. Ebola byla mnohem smrtelnější než současné onemocnění, ale nebyla tak rozšířená, takže vyžadovala masivní reakci specifického druhu. V dané situaci jsme měli mnoho zpráv o tom, že se peníze z rukou vlády a poskytovatelů zdravotní péče ztratily nebo někam zatoulaly. To ukazuje, že vůči oportunnímu chování není imunní žádná instituce.“

 

Vlády po celém světě rozvolňují zadávací řízení, procedury a pravidla. Nemyslíte, že právě zde je jedno z největších rizik korupce – v tomto rozvolňování a překotném nakupování?

„Ano, samozřejmě. Musíme však být v tomto směru praktičtí, ne dogmatičtí. O testování a osobních ochranných prostředcích toho moc nevím, vím ale, jak funguje korupce a jak jsou ve zdravotnictví i v dalších systémech odčerpávány peníze. Nevidím zde žádný rozpor mezi, na jedné straně, požadavkem nouzového stavu a různými aspekty naléhavé potřeby a, na druhé straně,  zabezpečením, aby se dodávky prostředků dostaly k potřebným. Když dojde na dodávky pomoci, zdá se, že aspekty naléhavosti a nouze vždy přetrumfnou požadavek zdravého rozumu na ochranu [účelnosti dodávek]. To je ale falešná volba. Můžete mít oboje zároveň. Lze zavést jasné a relativně jednoduché pojistky a v týmu, který reaguje na krizi, potřebujete lidi, kteří jsou v reálném čase citliví na potenciální úniky.

S tímto problémem jsem se setkal v jedné velké mezinárodní zdravotnické organizaci před pár lety na pohovoru, když jsem se ucházel o místo jejich vrchního inspektora. Jeden z členů představenstva se mě ptal na můj postoj ke korupci. Řekl jsem, že udělám vše, co bude v mých silách, abych korupci minimalizoval. Oni se bránili: Není určitá míra korupce prostě cena, kterou je nutné zaplatit, abyste v těchto místech mohl vůbec podnikat? No, možná na tom je něco pravdy, ale to neznamená, že bychom k tomu měli sami přispívat či přijmout daný stav. Ve skutečnosti je tomu tak, že i při vypořádávání se s pandemií se můžeme pokusit provést změnu v dysfunkčním systému, a právě to bychom měli nyní dělat. Nemusíme přidávat plutokratickým prasatům do koryt.

 

Co byste řekl těm, kdo tvrdí, že bychom o boji proti korupci teď ani neměli mluvit?

„To lidé říkají vždycky. Na začátku intervence řeknou: ‚Situace je příliš naléhavá. Teď to prostě nejde.‘ Uprostřed řeknou: ‚Ale to nemůžeme udělat, protože spoléháme na tyto (často zhoubné) aktéry při poskytování našeho systému zdravotní péče, nemůžeme do toho ingerovat.‘ A na konci řeknou: ‚No, stejně už odcházíme, takže už to nemusíme řešit.‘ Vždycky si najdou nějakou výmluvu, aby se nemuseli korupcí zabývat. Avšak bez dozoru podkopáváte vlastní šance na úspěch, jak jsme viděli v Afghánistánu i při dalších odezvách [mezinárodního společenství na krize].‘

 

Existuje něco jako ideální čas na zásah proti korupci?

„Ne, ideální čas není nikdy. Zasahovat se musí pořád. Zásah může použít měkčích nástrojů, jako jsou systémy a procesy, i tvrdších, jako je vymáhání práva a trest, záleží na situaci, v které se nacházíte, ale nikdy není ten čas, kdy byste se tím nemuseli zabývat.“

 

Kdybyste měl navrhnout ne snad 38 kroků jako v Kosovu, ale řekněme plán zásahu proti korupci v třech až pěti bodech, v čem by spočíval?

„V mém oboru jsou to klišé: transparentnost a zodpovědnost. Ale tyto pojmy platí vždycky. A existuje velmi mnoho způsobů, jak zajistit transparentnost a zodpovědnost při zaopatřování lidí, peněz a materiálu v rámci reakce na jakoukoliv mimořádnou situaci, včetně situace v sektoru zdravotnictví.

Jedna cesta, jak toho dosáhnout, je zavést difúzní rozhodování [místo] centralizovaného, tedy aby v zemi přijímající pomoc – či konec konců v dárcovské organizaci – nebyl jeden člověk či malá elita činící rozhodnutí. Ta [by měla] být přijímána řadou rozličných aktérů, kteří … mají různé druhy zájmů. Mohou mít sdílený zájem na účinnosti výsledku, ale nesdílejí byrokratické, politické či osobní zájmy. Musejí to být lidé, kteří dokáží udržet jistou míru vzájemné poctivosti. Když dojde na alokací zdrojů, vybavení a lidských zdrojů … potřebujete vícero párů rozličných očí, které na to budou stále dohlížet.“

 

Když se posuneme do další fáze po vypsání veřejné zakázky k tomu, co přijde pak – ať už se jedná o dodavatelský řetězec nebo poskytovatele samotné – co se dá v této fázi učinit pro omezení korupce?

„Za normální situace máte celou řadu opatření, ale v krizové situaci a zejména pokud se jedná o krizi zdravotní, je důležité, aby v místnosti, kde se činí rozhodnutí o dodávkách, byli přítomni nezávislí experti z nevládních organizací [a] občanské společnosti. Musejí tam být při otevírání nabídek a vůbec během celého procesu. A měli by mít lidi v terénu, v rámci komunity, kteří dohlédnou na to, co se děje v nemocnicích a na klinikách, a kteří podají zpětnou vazbu výše postaveným, a to včetně dárce. Pokud dárci poskytují finance, měli by být v místnosti přítomni nebo zastoupeni. Dárci musejí zajistit, aby správní struktury fungovaly korektně, vzhledem k tomu, že [v každé fázi] je tak vysoké riziko ztrát. A to znamená nejen technicky, ale i co se transparentnosti a zodpovědnosti týče, ve veřejné i soukromé sféře.“

 

Co v praxi znamená transparentnost a zodpovědnost na nejvyšší úrovni rozhodovacího procesu?

„[Znamená to] nějakou pracovní skupinu, která je sjednocena společným cílem, na němž ovšem nemá soukromý zájem [ať už politický, byrokratický či osobní]. Musí zahrnovat buď vnější nezávislé technické experty placené dárci, nebo experty z občanské společnosti, kteří … nejsou závislí na vládě… aby v místnosti byl od počátku někdo v roli hlídacího psa. V podstatě je potřeba, abyste se tohoto modelu drželi od nastavení politik přes alokaci zdrojů a správu dodavatelského řetězce až po distribuci a poskytování služeb, v tomto případě zdravotní péče na celostátní úrovni.“

 

Pokud tato zodpovědnost a dohled nejsou zavedeny a nejste schopen dostat lidi do zavedeného systému, protože je příliš zkorumpovaný, na jakých úrovních snadněji dosáhnete účinné změny?

„Na komunitní úrovni – pakliže se do nejvyšších úrovní nedostanete. Ale dovolte mi hned na začátku říct, [že] dárce a protikorupční prvky do místnosti dostanete, podmíníte-li mezinárodní pomoc zavedením pojistek. Chraň Bůh, že by někdo během nouzové situace zaváděl ochranné zátarasy, například podmiňováním pomoci v nouzové situaci – já bych ale řekl, že je to zvlášť důležité při pandemickém pozdvižení, kdy se lidé budou cítit oprávněni potlačit dohled nad procesy ve jménu dodání pomoci potřebným. Jak můžeme podmínit pomoc? Ujistěte se, že dárce či jeho důvěryhodný zástupce má volný přístup tam, kde jsou činěna rozhodnutí. Dárci se budou muset mezi sebou dohodnout na jednom zástupci ze svých řad, který bude koordinovat reakci mezinárodního společenství a rozplánuje podmínky. A dárci už vědí, kdo tito důvěryhodní zástupci jsou – mohou to být nevládní organizace, s kterými dlouhodobě spolupracují, často po desítiletí. Takže nejde o to, začít je teď hledat. Místní nevládní organizace a think-tanky jsou beztak obecně financovány dárci. Takže je zapojte do procesu a nechte je pracovat.“

 

Takže jde o to, nezmocňovat nadměrně vládní struktury, které jsou snadno zkorumpovatelné, ale místo toho vytvořit paralelní tok pomoci organizacím občanské společnosti, s konkrétním zadáním, aby jednali jako dozor a hlídací psi nad pomocí, která je poskytována?

„Ano, nebo přidělit nezávislý monitoring celého programu či na něm trvat. Pokud na to máte kapacity na celostátní úrovni, je to skvělé. Pokud ne, pak přiveďte do procesu [lidi] z vnějšku, kteří jej budou na nejnižší úrovni monitorovat v jeho průběhu v reálném čase.

Problém bude, že nebudete mít k dispozici dost lidí se zkušenostmi [v této věci], neboť v mezinárodní komunitě je jen velmi málo praktiků, kteří se zabývají tím, co my. Většina lidí  v Bruselu či Washingtonu [s tím] nikdy naplno nemusela bojovat. Můžete však najít či vytvořit kapacity, abyste měli specializované pozorovatele [namísto] lidí, kteří tam čas od času přiletí a zas odletí. Mluvím o lidech, kteří jsou v daném místě, kteří důsledně chodí na jednání, kteří pozorují rozhodovací procesy, pozorují procesy alokace zdrojů a pozorují proces správy dodavatelského řetězce i poskytování zdravotní péče na místní a komunitní úrovni.

Existuje spousta dynamických místních nevládních organizací, které bojují s korupcí a mohou či nemusejí mít jisté odborné znalosti týkající se zdravotnictví, a které mají úžasné instinkty, když přijde na to vyčenichat pletichy. Dárci by měli vystupňovat své úsilí a sponzorovat důvěryhodné zástupce a hlídací psy a nasadit je na … vstupu i na výstupu. Měli by je podpořit v požadavcích na veřejné zprávy a zúčtování. Pomoci zavést jim silné programy na podporu oznamovatelů. A rovněž jim pomoci vytvářet tlak na zákonodárce. Rozum zůstává stát, že o tom lidé ani nemluví.“

Stavění mostů a oznamování korupce

Wasserstrom strávil skoro tři desetiletí v OSN, kde řídil projekty rozvoje infrastruktury, a problémy nejméně rozvinutých zemí tak dobře zná. V této roli se několikrát setkal s pandemií AIDS v její rané fázi a hledá paralely s dnešní mimořádnou situací. Uvedl k tomu:

„Při stavbě infrastruktury v odlehlých částech těchto zemí subsaharské Afriky … koncem 80. a začátkem 90. let 20. století … [jsme] narazili na pandemii AIDS ještě předtím, než tak byla označena. V Ugandě se tomu tehdy říkalo ‚hubená nemoc‘ a byla i řada dalších záhadných pojmenování. Pracovali jsme s populacemi, které jsme … zaměstnávali, aby stavěly mosty, silnice, zdravotní střediska atd., [ale] prostě nebyli lidi. Všichni byli mrtví. Lidé, které jsme našli ve vesnicích severozápadní Tanzanie … byli jen babičky a sirotci.“

Wasserstrom rovněž strávil 17 let bojem proti korupci, přičemž za to někdy zaplatil osobní cenu. Na začátku nového tisíciletí dostal od OSN úkol vytvořit dozorčí orgán veřejných služeb v Kosovu. Přitom systematicky odhalil desítky případů korupce, které sahaly od drobných podvodů až po úplatky v řádu milionů dolarů. V některých z těchto úplatků byli údajně zapleteni nejvýše postavení úředníci OSN v Kosovu. Když Wasserstrom poslal oznámení o korupci, které chápal jako důvěrné, vyšším orgánům OSN, doslechli se o tom jeho šéfové v Kosovu.

Represálie přišly rychle. Wasserstromovi bývalí kolegové jeho tvrzení popřeli. Byl obviněn z deliktu a zadržen policií OSN v Kosovu; proběhla u něj domovní prohlídka a byl prohledán i automobil. OSN jej pak z práce vyhodila. Následoval několikaletý právní boj se soudním systémem OSN. Úřad pro etiku OSN se z počátku postavil na jeho stranu, pak ovšem případ odmítl z procesních důvodů. Po odvolání byl případ znovu otevřen Tribunálem OSN pro řešení sporů a Wasserstromovi bylo přiznáno jisté odškodnění.

Wasserstromova protikorupční činnost přitom nepolevovala. Pět roků strávil na pozici vedoucího protikorupčního poradce na velvyslanectví USA v afghánském Kábulu. V současné době je mezinárodním poradcem v boji proti korupci, praní špinavých peněz a financování terorismu, šéfem pobočky Democracy International v Afghánistánu a členem Nezávislého protikorupčního výboru v obranném sektoru na Ukrajině.

Poznámka: rozhovor byl pořízen v dubnu 2020, je zkrácen a redakčně upraven.

 

 

 Originál převzat ze stránek CIPE.org

https://acgc.cipe.org/business-of-integrity-blog/corruption-and-covid-19-an-interview-with-anti-corruption-practitioner-james-wasserstrom/

 

 

 

 

Podobné články

25. února 2011

Korupce a její dopad na ekonomiku této země

Velmi diskutovaným tématem poslední doby u nás je korupce státní správy. Pozice České republiky ve světovém měřítku je objektivně špatná a poslední roky se spíše zhoršuje.

18. února 2011

Rejstříkový soud odmítl registraci

Rejstříkový soud v Praze překvapivě odmítl zaregistrovat nově vznikající Nadační fond proti korupci s odůvodněním, že nejde o veřejně prospěšnou činnost. Rozhodnutí rejstříkového soudu je naprosto neuvěřitelné.

1. března 2011

Protestujeme proti rozhodnutí soudu!

Zakladatelé Nadačního fondu se rozhodli bojovat s rozhodnutím soudu v Praze, který jim zamítl návrh na zápis fondu do rejstříku.

23. března 2011

Tisková konference NFPK

Za účasti velvyslance USA v ČR pana Normana Eisena se uskutečnila tisková konference, na které byl detailně představen program NFPK.

8. března 2011

Rádio Česko: Rozhovor o korupci

Musíme se zbavit mindráku z totality. Ten, kdo oznámí korupci, je hrdina.

15. března 2011

Nadace konečně založena! Den zápisu je 15.3. 2011.

Překonali jsme první překážku soudu.