Koroze demokratického státu

Proces s obžalovanými z vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové je děsivý sám o sobě. Fakt, že si ve středoevropském státu někdo objednal vraždu novináře, je však v celém příběhu jen špičkou ledovce. Samotným ledovcem je tu korupční a nakonec otevřeně zločinný systém, který vybudovala za 12 let vláda slovenské sociálně demokratické strany SMER, vedené Robertem Ficem.

Nejde tu totiž jen o mafiánskou partičku objednavatele vraždy, slovenského podnikatele Mariána Kočnera, ale o metastáze organizovaného zločinu, které pronikly do struktur demokratického státu. Třeba v podobě Petera Tótha, bývalého novináře a exšéfa kontrarozvědky slovenské civilní tajné služby SIS, který Kuciaka na Kočnerův podnět dal sledovat. Nebo bývalého generálního prokurátora Slovenské republiky Dobroslava Trnky, který s Kočnerem a pravděpodobně také s Jaroslavem Kaščákem, studentem Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů a Pekingské univerzity a spolumajitel významné investiční skupiny Penta Investments konzultoval z různých důvodů kriminální kauzy.

Právě díky těmto metastázím vražda Kuciaka a Kušnírové u soudu neskončí, i když budou usvědčeni a odsouzeni její přímí vykonavatelé a objednavatel. Její vliv na Slovensko, jako demokratickou krajinu, budou jeho obyvatelé vnímat ještě dlouho a reakce na léčbu se může projevit také regresí a následným kolapsem politického systému ve Slovenské republice. Na Slovensku totiž díky okolnostem, vycházejícím v rámci kauzy Kuciaka a Kušnírové najevo, lidé přestávají věřit demokratickým institucím, policii i soudům.

Reakci můžeme vidět na politických preferencích Slováků, kteří jdou na podzim k parlamentním volbám. SMERu logicky padají preference, ale stále má tvrdé voličské jádro, které sociální jistoty staví nad principy svobody a demokracie. Komu ovšem preference střemhlav rostou, je otevřeně neofašistická Lidová strana Naše Slovensko Mariána Kotleby. Ta podle posledního průzkumu prestižní agentury Focus suverénně válcuje opoziční demokratické strany, ať už jde o konzervativní hnutí bývalého prezidenta Andreje Kisky Za lidi, nebo o liberální stranu Progresivní Slovensko, která se veze na úspěšné volbě současné, proevropské slovenské prezidentky Zuzany Čaputové.

Nedůvěra v politický systém se prostě často projevuje inklinací k jednoduchým řešením, slibům a populistickým výkřikům. Soudem s vrahy Kuciaka a Kušnírové tak cesta Slovenska k nápravě věcí ani zdaleka nekončí. Koroze demokratického státu, jaká zjevně probíhala na Slovensku celých dvanáct let vlády SMERu, totiž nakonec může pokračovat, v podobě vlády neofašistů a korupčníků, která velmi těžko napravitelně poškodí obraz Slovenska i v zahraničí.

Rozpad demokratických struktur spojený s nedůvěrou k samotnému politickému systému na Slovensku by však měl být mementem i pro Čechy. Právě na slovenském příkladu je vidět, že demonstrovat za nezávislost justice, slušné politiky a spravedlnost pro všechny bez výjimek je dobré čím dřív, tím líp. Slovensko se možná probudilo moc pozdě a o budoucnost evropského, demokratického státu bude muset tvrdě bojovat. Doufejme, že Češi věci nenechají zajít tak daleko a demokratický systém nenechají zkorodovat, i když jim za to někdo nabídne, třeba koblihu.