Manipulátor s důkazy v kauze Opencard přišel o funkci
Před necelými dvěma týdny získal Nadační fond proti korupci nahrávky, které jasně dokazovaly manipulaci se soudními zápisy u takzvané kauzy Opencard 2. Bylo zjevné, že v této kauze soudce Alexandr Sotolář změnami ve výpovědích poškozoval obžalované, mezi které patřili úředníci pražského magistrátu i pražští radní, včetně bývalého primátora Tomáše Hudečka. Proto také NFPK podal trestní oznámení, protože podle jeho právního experta Ondřeje Závodského byla naplněna skutková podstata trestného činu padělání veřejné listiny a zneužití pravomoci úřední osoby.
Znamená to, že justiční systém v České republice selhal? Nikoli. Znamená to, že má unikátní šanci ukázat, že je schopen se vypořádat se selháním jednotlivce. Kauzy se okamžitě chopila média, která o postupu NFPK informovala a ministryně spravedlnosti Marie Benešová soudce Sotoláře postavila mimo službu. Jeho problematické jednání pro ni však určitě nebylo novinkou. Za manipulace s dokumenty v kauze Opencard už předtím podal kárnou žalobu Sotolářův nadřízený, předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra a upozorňoval na ně i Vrchní soud při odvolání obžalovaných. Pro Radiožurnál Benešová Sotolářovo postavení mimo službu komentovala slovy: „Důvody jsou jasné. Je tam kárná žaloba a je obava, aby nedělal dál tyto praktiky.“.
Sotolář tedy prozatím přišel o funkci předsedy trestního senátu a o jeho dalším osudu rozhodne vyšetřovatel trestní kauzy. Vše je na dobré cestě, ale zdaleka ne v cíli. Ukázalo se totiž, že k tomu, aby bylo podobné jednání odhaleno a aby se jím začala ministryně zabývat, je kromě systémových pojistek potřebný také tlak silné občanské společnosti, reprezentované například neziskovkami typu NFPK. Ne aby soudce odsuzovala, ale aby jejich konání nebrala jako nezpochybnitelnou pravdu, kterou nikdo nemusí kontrolovat a ověřovat. Výrok soudu musí být nezpochybnitelný nikoli na základě jeho autority, ale argumentace. A pokud argumentace stojí na zjevně zmanipulovaných výpovědích, je nutné toho, kdo je za manipulace odpovědný postavit před soud, aby své jednání obhájil, nebo za něj byl potrestán.
Česká justice by proto neměla plakat, že je narušena její důvěryhodnost. Pokud vše půjde dál až k soudu s Alexandrem Sotolářem, veřejnost naopak může přesvědčit, že za její důvěru skutečně stojí. Tragédií by ovšem bylo, kdyby se případ před soud nedostal, Sotolář by byl potrestán jen pokutou v rámci své profese a dál by působil jako řadový soudce v senátu. Sotolář by měl přijít o talár a rozhodnout by o tom měl veřejný soudní proces, k němuž je trestní oznámení Nadačního fondu proti korupci prvním krokem.
