Ať jdou příkladem!
Zhruba před třemi lety jsme se kolegou Karlem Janečkem shodli, že pro zlepšení situace v zemi je kromě změny volebního systému a průhledného financování politických stran nutná i větší kontrola politiků – především jejich majetkových poměrů. Aby voliči mohli sledovat, zda lidé, které zvolili, nešli do politiky jen zbohatnout. V této souvislosti jsem navrhoval jednoduché řešení: uplatnit pro kontrolu původu majetku budoucích politiků (zvolených kandidátů politických stran), stejný postup, jaký se vztahuje na zakladatele regulovaných finančních institucí (bank, makléřských firem, investičních fondů atd.), když do těchto společností vkládají majetek.
S tímto prokazováním původu finančních prostředků mám vlastní zkušenost a ve firmách, do nichž jsem vstupoval, jsem si ji několikrát zopakoval. Česká národní banka na prokazování původu majetku vytvořila systém už kolem roku 2000 a postupně ho zdokonalovala. Jestliže například v raném počátku stačilo prokázat majetek například půjčkou, po zkušenostech s Grossovým strýčkem Vikem se prokazuje majetek v celém řetězci. Když mi někdo půjči peníze, pak také on musí prokázat jejich původ. Získal někdo peníze prodejem majetku? Podle stejného principu musí prokázat i původ peněz, za které si předtím prodávaný majetek pořídil. Zmíněný postup se přitom neomezuje jen na jednu či dvě poslední transakce, bdělé oko kontrolorů chce vidět deset i více let do minulosti. Mít v pořádku kupní smlouvy se rozhodně vyplatí.
Proč by nešlo zařadit do ostře sledované skupiny podnikatelů s financemi i politiky, spravující veřejný majetek? Jak jednoduše by to šlo. Škrtem pera. Systém je propracovaný, stačilo by rozšířit skupinu osob, které musejí s peněženkou pod mikroskop, o vybranou množinu politiků, případně vyšších státních úředníků. K větší průhlednosti by pak jistě přispělo, kdyby se princip uplatňovaný na prodeje či půjčky vztáhl i na původ nehorázně vysokých sum, vyplácených zkoumaným osobám za poradenství. Tedy, podívat se na původ peněz a hospodaření společností, které si je mohou dovolit vyplácet. Dobře placených poradců z řad bývalých politiků je u nás podezřele moc.
Bohužel, nic z toho se dodnes nestalo. Místo toho jsme zažili první přímou volbu prezidenta, která měla podle znění příslušného zákona probíhat transparentně. Její financování průběžně monitorovaly protikorupční organizace Transparency International a Naši politici a výsledek byl neradostný. Jen pět kandidátů přesáhlo v průhlednosti své kampaně devadesát procent ze sta možných, další dva se dostali alespoň přes osmdesát. Zato současný prezident Miloš Zeman byl předposlední, nedosáhl ani na šedesát. Horší byla už jen Jana Bobošíková se třiatřiceti procenty.
Po prezidentských volbách následovaly volby parlamentní. A hle – kdo se během volební kampaně nejhlasitěji dovolával transparentnosti majetku? Zemanovci. Voličům slibovali rychlé přijetí zákona o prokazování původu majetku, jen jim neřekli jakého. Silně pochybuji, že mysleli na majetek těch, co financovali jejich kampaň nebo tu předchozí Zemanovu. V obou případech totiž za pár deklarovaných miliónů jako kouzlem oblepili billboardy celou republiku.
Práce na zákonu o původu majetku jsou v běhu a paragrafované znění zřejmě brzy zamíří do sněmovny. Máme se těšit? Obávám se, že upřímná vůle vypořádat se s problémem nepoctivě vydělaných peněz mezi politiky chybí i nadále (a nejde jen o utajené vlastníky propíraných solárních elektráren). V lepším případě chtějí nějak uspokojit veřejnou poptávku, v tom horším jde jen o kouř a zrcadla, rozeštvání lidí mezi sebou a odvedení pozornosti od toho nejdůležitějšího. Jinak už dávno mohli zvolit tu nejjednodušší cestu: jít osobním příkladem a teprve pak rozšířit působnost „vyladěného“ zákona na své voliče.
