5. března 2012 | Janusz Konieczny

Bártovy obálky

Úplatek, nebo půjčka? Otázka, na kterou bude tento týden hledat odpověď Obvodní soud pro Prahu 5 v případě takzvaných „obálek Víta Bárty“. Faktický předseda Věcí veřejných předal Kristýně Kočí a Jaroslavu Škárkovi úctyhodné obnosy peněz, aniž by s nimi uzavřel jakoukoliv smlouvu. Marně se v tom snažím najít znaky charakteristické pro poskytnutí půjčky. Vít Bárta nestanovil úrok ani splátkový kalendář a zároveň se vyhnul bezhotovostnímu převodu, který by zanechal dohledatelnou stopu o platbě peněz. Vědomě či nevědomě tak porušil zákon 254/2004 o omezení plateb v hotovosti. Argumentuje přitom tím, že se jednalo o tzv. „půjčku na čestné slovo“.

Vít Bárta tvrdí, že chtěl pomoci Kristýně Kočí v její těžké finanční situaci. Nezeptal se jí přitom, k jakému účelu by tyto prostředky potřebovala použít. Radek John ironicky prohlásil, že pro nákup drahých kabelek.

V boji proti korupci je klíčová transparentnost na všech úrovních. Důležitá je rovněž schopnost vzít si ponaučení z dřívějších prohřešků. Jako by nestačila aféra Miloslava Vlčka, který kdysi pochodoval po Sněmovně s milionem korun v igelitce – ani on tehdy nedokázal věrohodně vysvětlit původ těch peněz.

Radek John prohlásil, že Vít Bárta je frajer, neboť poskytuje půjčky na čestné slovo. Omyl pane Johne, smlouva o poskytnutí úvěru v žádném případě není prvkem nedůvěry, ale nezbytnou součástí moderního života. Naopak pro úplatky je typické, že se předávají v utajení, bez jakéhokoliv záznamu či smlouvy. Vít Bárta musí nést za předání obálek odpovědnost. Pokud by soud řekl, že to byla normálka, můžeme si o boji proti korupci nechat jen zdát.