Demokracie v koncích aneb Milouš Jakeš zpět

Minulý týden ve středu jsem si pro Vás připravil glosu na téma rozvod Petra Nečase aneb kletba našich premiérů.  Ve světle událostí konce tohoto týdne moje glosa poněkud pozbyla na aktuálnosti.

Co říci na události konce minulého týdne? Snad nejlépe to vystihuje příhoda z neděle. Seděl jsem v jedné pražské kavárně a stal se nechtěně posluchačem rozhovoru dvou manažerů středních let.

Pánové se bavili, jak jinak, o událostech posledních dnů. Mimo jiné také hovořili o vystoupení Petra Nečase ve sněmovně a Marka Bendy v pátečních Událostech a komentářích. Jeden z mužů konstatoval, že v určitých situacích nemá demokratická společnost dostatečné nástroje na to, jak se určitých lidí efektivně a rychle zbavit. Druhý muž začal rozvíjet téma fyzických trestů. Musím se přiznat k tomu, že mě jejich pokračující debata čím dál tím více znepokojovala a začal jsem přemýšlet o tom, zda nemám ohlašovací povinnost…

Večer po příchodu domů mi to nedalo a vystoupení pánů Nečase a Bendy jsem si pustil na internetu. To, co jsem viděl, ve mně zanechalo skutečně hluboký zážitek. Petr Nečas mluvil o tom, že úkolování vojenské tajné služby byla jakási úřednická horlivost a od Marka Bendy jsem se zase mimo jiné dozvěděl, že všechno je pouze taková politování hodná štrapáce. Udělalo se mi fyzicky zle a pochopil jsem, o čem ti dva pánové v kavárně hovořili.

Nevím proč, ale po zhlédnutí výkonu Marka Bendy jsem si vzpomněl na vystoupení Milouše Jakeše. Tehdy (červenec 1989) jsem doma na starém magnetofonu poslouchal nahrávku „kultovního“ projevu Milouše Jakeše na Červeném Hrádku. Mohl jsem se potrhat smíchy, když si Milouš Jakeš pletl boilery s brojlery. Také jsem si ovšem uvědomoval, že bodrý Milouš Jakeš je součástí politické elity a řídí osudy miliónů lidí. Nutno ovšem říci, že při pečlivém poslechu člověk zjistí, že Jakešovi šlo skutečně o tuto zemi, nikoliv o svůj prospěch. Uplynulo 24 let a já s lítostí zjišťuji, že vyjma toho, že je Benda arogantní, tak jemu na rozdíl od Jakeše o tuto zemi vůbec nejde. Ostatně člověk, který „natáhne“ svojí rigorózní práci, aby splňovala požadovaný počet normostran, a pak se vymlouvá na to, že spletl řádkování, nemůže řídit naše životy. Jediné, co mne uklidňuje, je fakt, že minimálně jeden z nich bude zaplevelovat veřejný prostor pouze do příštího roku. Přežil jsem Jakeše, přežiji Nečase a Bendu...