Děti, sport a korupce

Řetězec Kaufland předvádí televizní spot s malými hokejisty a sloganem „Není nic lepšího, než být součástí silného týmu, není nic hezčího, než být celým srdcem u toho ….“. Když už se mi vloudil do sledování televizního programu, stáčí mé myšlenky k aféře, která se také týká hokeje – úplatkářské aféry okolo trenéra hokejové reprezentace Vladimíra Růžičky. V souvislosti s touto kauzou se dosti často ozývají hlasy, že v oblasti sportu je to obvyklá praxe – chtějí-li rodiče zajistit svému dítěti ve sportu lepší pozici, zaplatí si ji. Nevím, jak jinak takovou situaci nazvat než jako korupční. A bohužel akceptovanou, a to již mnoho let. Dovolím si citovat bývalého brankáře Jiřího Holečka: „Už když jsem kolem 90. roku nějaký čas trénoval Slávii, šel jsem se někdy podívat i na malé hokejisty. A tam byl brankář, jednoznačně nejlepší, který vůbec nechytal. Seděl, protože rodiče někoho jiného měli více peněz. To se samozřejmě děje i dnes.“

Tvrzení, že nejde o korupci, ale o sponzoring, je jen zastíráním skutečného stavu. Sponzor chce být za své peníze viděn, sponzorství je pro něj reklamou. Sponzor koupí nové dresy celému mužstvu nebo pokryje náklady na tréning hráčů ze sociálně slabšího prostředí a náležitě to ke svému prospěchu zveřejní. Ještě přichází v úvahu mecenáš, který dá peníze na nějaký účel a nic pro sebe (ani své blízké nepožaduje) a spokojí se s poděkováním. Za „utajenou“ úplatu neoprávněně získaná výhoda je něco odlišného. A ono utajení jistě není motivováno skromností.

Je otázkou, jak dlouhou cestu bude potřeba ještě ujít, než se financování atraktivních činností, kam nepochybně sport patří, stane transparentním. I takové kauzy jako kauza Růžička v tomto mají svou roli, minimálně tím, že otevírají diskuzi.