Kdo se směje naposled...
Až do uplynulého týdne jsem se úspěšně bránil pokusům svých přátel z NFPK přimět mě k zapojení do skupiny lidí, kteří střídavě přispívají na naše stránky svými pondělními glosami. Odolal jsem i téměř neodolatelnému nutkání komentovat okolnosti policejního zásahu na Úřadu vlády, ve vilách a firmách pánů Rittiga, Janouška, Jindry a jim podobných, jakož i zatčení Jany Nagyové, bývalých poslanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy i bývalých ředitelů Vojenského zpravodajství Páleníka a Kovandy.
Čemu však odolat nedokážu, je komentovat chování a některé výroky naší politické „elity“. Z chování koaliční části politického spektra čouhá jak sláma z bot snaha udržet se u moci za každou cenu podle hesla „Každý další den ve funkci se počítá“. Opozice se, na druhé straně, k této moci chce zcela zjevně dostat co nejrychleji, přičemž svoji touhu po ní zakrývá velkolepými prohlášeními o záchraně politické kultury v zemi. Všichni svorně se pak, za vydatné pomoci médií, snaží zpochybnit legitimitu, oprávněnost a přiměřenost policejního zásahu.
Nezdá se, že by si jedni nebo druzí uvědomovali, že svými směšně laickými hodnoceními této akce zcela jasně zakládají podezření, že hlavním motivem jejich výroků je obava z toho, co se vlastně Policii ČR v průběhu rok a půl trvajícího vyšetřování podařilo zjistit. Můžeme se společně s nimi pouze dohadovat, jakými důkazy Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a ÚOOZ disponuje a také, jaké materiály se jim podařilo během zásahu získat. Do té doby, než tyto skutečnosti budou známé, by bylo dobré nechat státním zástupcům i policii čas na jejich práci a vyvarovat se ukvapených závěrů. Je totiž nejen možné, ale dokonce i dost pravděpodobné, že ti, kdo v současnosti nejvíce kritizují, se dříve či později objeví mezi obviněnými.
Vnímání sebe sama jako jakési „volené a nedotknutelné elity národa“ je pro naše politiky charakteristické, přičemž v tomto svém bohorovném uvažování zcela ignorují názory svých voličů. Bylo by dobré, kdyby se orgánům činným v trestním řízení podařilo dosáhnout, aby jejich nadutost splaskla. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. A já osobně doufám a věřím, že tím, kdo se bude smát, budou orgány činné v trestním řízení.
