Zjevné přeexponování těchto nebývale ostrých slov ze strany kontroverzního politika, který se sám dlouhou dobu zdráhal jmenovat do funkce pražské vrchní státní zástupkyně Lenku Bradáčovou, vzbuzuje otázku, zda se ze strany ministra i dalších významných politiků nejedná o záměrné přilévání oleje do ohně, jehož cílem je další vyhrocení nešťastného osobního sporu.

V poněkud umírněnějším, nicméně ve svém důsledku víceméně shodném, duchu se ostatně o víkendu vyjadřovali také další vládní i opoziční politici. Poslanec Jeroným Tejc (ČSSD) tak například zhodnotil celou situaci jako „souboj andělů, v jehož důsledku bude bez personálních změn další spolupráce velmi obtížná“…a změny tak nakonec mohou vést k odchodu jednoho nebo i možná obou hlavních aktérů.

V tomto ohledu je naopak jisté, že si nad stávající mediální přestřelkou, odvádějící pozornost od boje s korupcí, radostně mnou ruce vyšetřovaní korupčníci.

Za případnou přípravou kompromitujících materiálů proti státní zástupkyni či umně vykonstruovanou dezinformační kampaní (zpravodajskou hrou?), zacílenou na vytvoření paranoidní atmosféry vzájemné nedůvěry mezi Lenkou Bradáčovou a ředitelem ÚOKFK Tomášem Martincem, přitom stojí zcela konkrétní lidé, kteří pravděpodobně plní zadání zákulisních vlivových struktur.

Takovíto jedinci nejsou a ani nemohou být skutečnými reprezentanty institucí, které nesou hlavní tíži boje proti korupci a pronikání organizovaného zločinu do veřejné správy. Jsou to parazité dosazení do těchto institucí snažící se znehodnotit práci drtivé většiny poctivých a schopných policistů i státních zástupců, kteří společně pracují na odhalování závažné trestné činnosti v České republice.

Dávejme si proto dobrý pozor na ty, kteří nyní budou hlásat potřebu preventivně „očistit“ obě klíčové složky protikorupčního boje od „Martinců a Bradáčových“. Klíčovými nejsou v tomto ohledu osobní antipatie a personální spory, ale výsledky v boji proti zločinu.

Poslední rok a půl ukazuje, že se, přes silný odpor korupční mafie, daří korupci rozkrývat a alespoň v některých případech dotlačit případy k soudu, na čemž mají obě zmíněné instituce pod vedením Lenky Bradáčové a Tomáše Martince významný podíl.

Občanská veřejnost i média by tak nyní měla společně apelovat na to, aby byla celá záležitost rychle a věcně prověřena a v případě relevantních pochybení byla vyvozena i odpovídající osobní odpovědnost. Případná pochybení nicméně s jistotou nebyla a ani nemohla být systémovým selháním celého pražského vrchního zastupitelství či elitního protikorupčního útvaru ÚOKFK.

Pojďme se proto raději věnovat řešení skutečných témat v boji proti korupci a prosazování veřejného zájmu. Čas do voleb rychle ubíhá a České republice stále chybí všech 9 „restů“ (zákonných norem), jejichž přijetí je předpokladem pro úspěšnou rekonstrukci dobře spravovaného státu.