Májová

Pondělní glosu chápu jako správný moment pro zamyšlení a odlehčenou formou spravit případné čtenáře názorem svým, se kterým mohou, ale také nemusí souhlasit. Pohledem do kalendáře bylo téma jasné. První máj! Úplně se nabízí trochu nostalgicky zavzpomínat na doby, kdy jsem byl nahnán se svými vrstevníky na Letenskou pláň, a s mávátky jsme vzdávali hold tehdejším mocipánům na tribuně. Zároveň je na místě si připomenout jak vlastně tento u nás poněkud zprofanovaný svátek práce vznikl a že u jeho zrodu byly dělnické manifestace v Chicagu zakončené cíleným výbuchem nálože. Jistě bych do textu zapracoval něco málo slov o probouzení se přírody unavené po náročné zimě a o symbolu lásky, která rezonuje v duších zamilovaných.

Najednou však zvoní telefon, přímá linka do Nadačního fondu proti korupci. Linka, která se mnohdy stává prvním mostem mezi odvážlivcem, který se chce s námi podělit o šlendriánu se projevující se v jeho okolí.

Na druhé straně telefonní linky slyším příjemný, rozhodný hlas muže středního věku, který se omlouvá, že se nepředstaví, ale že by mi rád popsal, jak funguje systém rozdělování veřejných zakázek ve stavebnictví, konkrétně podlimitních veřejných zakázek na stavební práce.

Nejsem proti, zpozorním, beru do ruky tužku a papír na poznámky a ze sluchátka již padají pádné argumenty o tom, jak státní organizace účelově zadává práce na vozovkách právě formou podlimitních stavebních zakázek, jež nejsou veřejně vyhlašovány, ale oslovují se pouze vybrané firmy. Těchto několik společností si vzájemně vyhovuje, neboť v průběhu roku se každá stane vítězem a to dokonce i v situaci, kdy nedisponuje zařízením, které je potřeba k vyhotovení stavební zakázky. A tak to vypadá, zní dále ze sluchátka, že vzniká kartel dohodnutých společností vyhrávající podlimitní zakázky, které by často ani podlimitními být neměly. Zadavatel (v tomto případě státní příspěvková organizace) rozkouskuje zakázku, která by se mohla řádně soutěžit ve veřejném výběrovém řízení, jehož podmínky musí být dle zákona předem zveřejněny.

Volající dále pokračuje nahlas v podložených úvahách, že takový prapodivný stav je dán hlavně zásluhou zadavatele a nelze vyloučit účelové propojení mezi subjekty zmiňovaného „kartelu“ a zástupci zadavatele. Bez toho by totiž řádný hospodář na straně zadavatele vyžadoval konkurenční prostředí, ve kterém by se společnosti předháněly nabízet tu nejlepší službu za nejvýhodnější cenu. Ale to v „kartelu“ jaksi nefunguje.

V závěru telefonátu ještě diskutuji s volajícím o některých podrobnostech, o možnosti nalézt takový, či podobný model přidělování zakázek předem stanovenému okruhu „vyvolených“ společností v různých oblastech a rezortech. Nakonec volající přislíbil návštěvu fondu.

Než položím sluchátko, tak popřeji volajícímu krásné prožití jarních májových svátků a zavěsím.

Až pak mi dojde, že jsem se vlastně nezeptal, kdo že je ta nejmenovaná státní příspěvková organizace. Ale vždyť je to skoro jedno. Třeba Ředitelství silnic a dálnic. Dál nic.