Náhoda, nebo nový trend?

Minulé úterý dopoledne jsem redigoval odpovědi Karla Janečka na pár položených otázek a v jedné jeho reakci stálo: „Až se budou servírovat opravdu velké ryby, tak budu zapíjet výborným archivním vínem. Toto víno je potřeba již začít vybírat, protože velké ryby se začnou servírovat velmi brzy.“ Za pár minut vyšla v médiích zpráva o zatčení Davida Ratha.

Takový souběh událostí člověku - jakkoli zvyklému ctít presumpci neviny - zvedne náladu. Zvlášť, když i David Rath začal následně mluvit o vínu, které se mu však v krabici zničehonic proměnilo v balík peněz. Protržené hráze lidové tvořivosti dokazovaly, že nás, co jsme pookřáli, bude víc (třeba: proč Rathovi nevadilo, že víno v krabici šustí? Protože mu řekli, že je suché). A když výron legrácek ustal, zůstala radost ze dvou věcí: z výkonu policie (taková ryba, a ono se to neprovalilo!) a z práce státní zástupkyně Lenky Bradáčové.

O tom, že Lenka Bradáčová je dáma na svém místě, už dlouho vědí ti, co sledují její práci. Vedlejším a užitečným efektem Rathovy kauzy je představení této rázné, nebojácné, přitom vstřícně působící a neokoukaně atraktivní státní zástupkyně širokému publiku. Publiku, které už dlouho čeká na nové a důvěryhodné tváře. Poslední dobou čím dál netrpělivěji. Koho by taky bavilo léta sledovat, jak „všichni kradou“, nadávat, že není koho volit a utápět blbou náladu ve vínech rozličných kvalit.

Vít Bárta s Jaroslavem Škárkou minulý měsíc mediálně „vyrobili“ dosud málo známého, příjemně nekompromisního soudce Jana Šotta. David Rath teď zase Lenku Bradáčovou. Náhoda, nebo začátek nového trendu?