Není vyznamenání jako vyznamenání

Prezident udělil státní vyznamenání, což polovinu lidí uvede často do stavu nepříčetnosti, protože se jim některá vyznamenání zdají zcela nespravedlivá a neoprávněná.

Já ne. Naučil jsem se už za Klause brát tuto událost jako jistou výlučnost práva prezidentova a jen se tak podívám, komu to dává, abych si podle toho dělal, nebo doplnil vlastní obraz prezidenta. Zeman má už delší dobu obraz u mě poměrně tragický, doplňovat téměř nemám co, a pomalu se chýlím od zlostného pohoršení k soucitné lítosti.

Většího fandu Číny jsme tu asi neměli. I Krteček u mě padá v oblibě. Dal se do divného holportu a rád bych ho upozornil, že se z něj může stát čínská krysa, kterou budou podávat s bambusovými výhonky.

Každý z prezidentů uděloval jistou část vyznamenání svým příznivcům a přátelům, což nepřekvapuje. Z tohoto pohledu měl pro mě nejsympatičtější okruh Václav Havel. Často proto, že šlo o lidi odvážné, bojující proti totalitě, apod.

Klaus výrazně upřednostňoval lásku k němu nad jakýmikoli jinými zásluhami, čehož se z velké části drží i Zeman.

Myslím, že státní vyznamenání u nás má pořád nejtřpytivější den právě v den udělování. Historie teprve ukáže samotnou váhu nejen udělených řádů, ale i vyznamenaných. Mezi všemi vyznamenanými od všech našich novodobých prezidentů je ale řada skutečných osobností, které si podle mě řád zasloužili. Vždycky mě spíš mrzelo, že vedle postával někdo, kdo se mi moc nezdál…

Na samotné udílení se již roky nedívám, přece jen bych si představoval něco slavnostního, elegantního a oslavného, u Zemana mám navíc strach, kam případně spadne.

Letos jsem se ale dočkal překvapivé satisfakce, když český Rom, Petr Torák se téměř ve stejnou dobu stal členem řádu Britského impéria. Titul a stříbrný kříž v Británii jako by dostal k našemu státnímu svátku. Klobouk dolů, pane Toráku. V tomhle případě mě naopak dost mrzelo, že jsem se na udělování nedíval.

Pan Torák pracuje v Británii jako policista, když naši vlast opustil po rasistickém útoku skinheadů v r. 1999. Vyznamenáním se ale dostal do společnosti našich dalších krajanů, jako je překladatel pan Hilský, architektka Jiřičná, dirigenti Pešek a Bělohlávek.

Jsem na pana Toráka hrdý (je vyznamenaný, takže krajan!). Žije a pracuje sice v Británii, z domova dostal na cestu akorát přes držku, ale pochází odsud.

Může nám být vděčný, že jsme ho vypudili. Řád britského impéria má mezinárodně přece jinou hodnotu než naše státní vyznamenání. Navíc jsem si jistý, že na Hradě by letos určitě mezi vyznamenanými nebyl. Ani loni. Pro mnoho Romů jistě nejlepší příklad, jaký jim lze předložit. Tedy zatím aspoň o Británii. Kdyby zde zůstal, a bez úhony přežil, nebylo by pravděpodobně asi ani za co ho vyznamenat.

Příští rok by ale mohl dostat vyznamenání doma. Například za vyznamenání v Británii. Tedy za zásluhy o dobré jméno naší země právě tam, odkud Milošovi Zemanovi dodatečně přišla pokuta za nedovolené hulení na hotelovém pokoji… při státní nekuřácké návštěvě. Jako by to bylo něčím symbolické.