O nenažrané bestii aneb o hodnocení druhých
Ztratit pocit nadřazenosti nad svým okolím je bolestivé. Platí to od profesorů po politiky, od umělců po sportovce, od mužů po ženy. A může být přímo ubíjející, když si je poražený nucen ráno vždy znovu a znovu čerstvě uvědomit převahu vítěze. Řeší se to prací. Nebo alkoholem. Také ale nedovoleným „odstavením“ vítěze. Bohužel i tak, jako v případě J. F. Kennedyho – pozváním do Dallasu…
Nedávno vláda – s mediálně známým ministrem financí – schválila dokument, v němž se uvádí: „V rámci postupného navyšování biopaliv jako alternativních paliv z obnovitelných zdrojů energie v dopravě je nutno vycházet z reálného faktu, že 10% cíle v roce 2020 nelze dosáhnout nízkoprocentním přidáváním biopaliv do motorových benzinů a nafty (…), a proto je vhodné v nejbližší době (…)“ a následuje dlouhý výčet opatření – např. širší využití jak čistých biopaliv, tak vysokoprocentních biopalivových směsí především v rezortu zemědělství, v oblasti stavebnictví, těžařství či u dopravních podniků, pro pohon vozů Českých drah apod. Mimoto se v dokumentu pro realizaci těchto opatření navrhuje vypracovat novelu zákona o spotřebních daních. Asi už tušíte, jaká že to korupční vláda a s jakým že to ministrem financí schválila tak nehoráznou podporu byznysu pro jednoho člověka. Nemýlíte se. Byla to vláda – Petra Nečase s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Dokument s těmito dlouhodobými „oligarchickými“ podporami (str. 101 zde) vláda schválila usnesením č. 804 dne 8. listopadu 2012 (zde). V té době byl Andrej Babiš mužem „v pozadí“, který upozorňoval na korupci. Nikdo nekřičel, nikdo oligarchy nezmiňoval. Přitom vlivní lidé v pozadí jsou vždy nebezpečnější, než ti, na které je dobře vidět.
O dva a půl roku později tentýž Miroslav Kalousek – už jako „pouhý“ poslanec – napíše do médií polemiku (zde), že o pokračování podpory pro jednoho podnikatele dříve nikdo neuvažoval: „Než Andrej Babiš vstoupil do vlády, s prodloužením daňové výhody po červenci 2015 nepočítal nikdo.“
Miroslav Kalousek nazval impérium současného ministra financí „nenažranou bestií jménem Agrofert“ (zde). Připomíná to slova bolševiků z doby Lenina. Nikoho nehájím, pouze konstatuji, že tato bestie zaměstnává přes třicet tisíc občanů této země, kteří něco vyrábějí, produkují. Nevím, ale nějak se mi takové označení lidí, kteří něco vytvářejí, zdá jako nepatřičné… A zvlášť od člověka, který přes dvacet let žije z eráru – a tedy také z daní té „bestie“…
P. S. Jaromír Jágr předminulou neděli pronesl slova, která by měla být vytesána na zdech všech vládních budov nebo, lépe, na dveřích všech toalet: „Už to nehraju pro sebe, ale pro lidi. Když tam jdu a vím, že na vás někdo upíná oči a všechna naděje jde k vám. Když jim to nemůžete vrátit, je to obrovské zklamání. A mě to hrozně ničí.“
