O počítání do deseti aneb kam dohlédne jeden prezident

Minulé úterý jsem mimoděk vyslechl v rozhlase rozhovor s Václavem Klausem, ve kterém se přimlouvá, aby si každý člověk, dříve než se nechá strhnout k silným výrokům, napočítal aspoň do deseti. Svatá pravda. Napočítal jsem si tedy do deseti, sedl si a napsal tuto glosu. Obsahuje ukázku otázek, na které neznám odpověď.

V září roku 2010 se Václav Klaus velmi pohrdavě vyjádřil ke stávce odborářů: „(…) já myslím, že i tahleta demonstrace bude taková trošku česká, specifická (…) se rozhodli přijít na tu demonstraci, ale PO ČESKU – jak je všechno ZKARIKOVÁNO: aby nikoho nenaštvali, tak si všichni vzali náhradní volno…! Jo, takže to je klasická ukázka českých demonstrací….“ Při slově „po česku“ se v Klausově obličeji a v dikci objevilo takové pohrdání a hnus, jaký málokdy uvidíte. Vřele to doporučuji shlédnout zde. Nu, stávka skoro nikoho neochromila, účastníci si skutečně kvůli ní vzali náhradní volno a proběhla spořádaně. Václavu Klausovi patrně vadila ta česká „malost“ a absence světovosti. Ve světě (třeba v Německu, ve Francii či v Anglii) se totiž stávkuje úplně jinak – demonstranti si volno neberou, zapalují se ulice a stavějí se barikády, hází se kamení a zápalné láhve po policistech a ničí se výlohy… Kdekoli jinde v civilizovaných zemích by po tomto svém výstupu prezident, který takto pohrdá způsobem jednání svých spoluobčanů, druhý den skončil. Počítal si Václav Klaus předtím do deseti a vidí si na špičku nosu?

Nedávno se Václavu Klausovi stala nemilá věc. Podle jeho samotného atentát. V té souvislosti jsem doposud z jeho úst neslyšel se stejným hnusem ve tváři naříkat na „typicky české“ způsoby. Být totiž prezidentem ve světě, měl by dnes pan Klaus již po trápení – počínaje globálním oteplováním, přes spořádanou Evropskou unii a konče u homosexuálů, kteří mu – kdoví proč – nějak zvlášť leží v žaludku. Počítal si do deseti, než mluvil o atentátu? A vidí si na špičku nosu a neignoruje realitu?

Václavu Klausovi také nečiní žádný problém udělovat každý rok státní vyznamenání za zásluhy o stát (v oblasti vědy, umění apod.) a vedle toho veřejně žádat „Zrušme stát, omezme jeho pravomoci a pak zmizí lobbisti – to je jediný program, který já bych hlásal…“ (vizte zde). Každý válečný hrdina, který bojoval za československý stát, by při přejímání vyznamenání z Klausových rukou měl mít toto na paměti. Václav Klaus chce zrušit to, za co Vám dává vyznamenání! Jsou pro něho ideálem země Afriky s jejich vojenskými gangy? Počítal si do deseti, než žádal „zrušme stát“? A vidí si na špičku nosu, když například v severských zemích (Švédsko, Finsko), kde je silný stát, je korupce minimální? Vadí mu to snad?

V emotivním televizním vystoupení z minulého úterý, při kterém člověk čekal, že se každý okamžik prezident rozpláče, se pan Klaus obracel k veřejnosti. K té veřejnosti, kterou hluboce dlouhá léta pohrdá? Počítal si do deseti? Neignoruje fakta a realitu?

Václav Klaus nenávidí Evropskou unii. Mimo jiné proto, že o řadě národních záležitostí rozhoduje někdo jiný – „bruselští byrokraté“. Budiž. K amnestii Klaus v rozhlase řekl: „Je to prostě jistý akt smíření, akt velkorysosti a myslím, nebo doufám, že tak to všichni rozumní lidé chápou“. Soudím, že o smíření či velkorysosti má právo rozhodnout pouze a výhradně poškozená oběť. Nikdo jiný. Souhlasíte?  Když Vám někdo odcizí celoživotní úspory, můžete vy sami viníkovi odpustit, ale aby smíření či velkorysost nařídil nějaký úředníček, který s tím nemá nic společného? Pan Klaus (s pomocí pana Nečase) rozhodl o smíření a obětí se neptal. Zachoval se tedy úplně stejně jako „bruselští byrokraté“, které tak nenávidí. Uvědomuje si to? Počítal si předtím do deseti? Neignoruje realitu a svoje „hodnoty“?

Ve školách nyní sundávají portréty prezidenta. Měl by za to děkovat, neboť se tím jenom vychází vstříc jeho přání „zrušme stát“. Kupodivu však za to neděkuje. Proč?

Bývalý předseda Akademie věd prof. Rudolf Zahradník ostatně ve své knize Laboratorní deník mj. popisuje, jak si již v 90. letech světoznámý český vědec a vynálezce kontaktních čoček profesor Otto Wichterle opakovaně stěžoval, že na něj při jednáních Klausovo vystupování nedělá dobrý dojem – ani z věcné ani z formální stránky. Prof. Wichterle prokoukl Klause hned – a jistě bez počítání.

Jan Werich vyprávěl, že se Čechům rádo říká: „uklidněte se, v pořádku, jděte domů!“. Říkalo se jim to především v roce 1938 a v roce 1968. V obou těchto případech to bylo vynuceno vnějším nepřítelem. Dnes se to z Hradu a z vlády (jejímž členem je i ministr zahraničí) říká lidem opět – i bez vnějšího nepřítele: Až vám ukradnou celoživotní úspory či to, co jste vy či vaši předci budovali, uklidněte se, napočítejte si do deseti, zlodějům odpusťte a dejte jim druhou šanci…