Občanský zákoník jako strašák
Právnický stav má již devět měsíců jedno silné společné téma – občanský zákoník. Potkají-li se dva právníci, zcela určitě se do jejich hovoru toto téma vloudí. Říká se, že žádný zákon ještě nevyvolal tolik vášní. Považuji to za zcela logické, vždyť takto rozsáhlý kodex v naší novodobé historii nebyl zpracován. Jsem přesvědčena, že je dobře, že máme nový občanský zákoník. Kdo si myslí, že nám stačil ten starý z roku 1964 a mohli jsme ho novelizovat, se mýlí. Stačí si přečíst odůvodnění k tomu starému (sněmovní tisk č.156 Národní shromáždění ČSSR 1963), aby každý pochopil, že vycházel z jiné pro tento národ kruté společenské situace.
Takže máme nový OZ a jako u všech předpisů hned spěcháme ho novelizovat. Z pochopení je požadavek na odstranění závažných legislativně technických požadavků. Ale jak se vypořádat s křikem i laické veřejnosti, že je nutná změna z gruntu – tu předvedla skupina pod vedením R. Pelikána. Dělám si soukromý průzkum – kdo z těch, kteří tak brojí proti novému kodexu, ho přečetl. Výsledek – skoro nikdo. Nejvíce mne pobavila odpověď „takovou pitomost číst nebudu, stačí, co o tom píší v novinách“. Je to česká typická situace – na vše nadávat, vlastní názor si tvořit podle toho, co říkají média. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby se k takovým komplexním problémům nejprve udělala analýza s využitím i „historické paměti“ autorů původního řešení, vyhodnotili se poznatky praxe, proběhla odborná diskuze a z toho vyšel návrh úprav, změn nebo potvrzení stávajícího stavu. Ale to se netýká jen občanského zákoníku.
