Opencard – poslední naděje
Zbývá 826 dní do promlčení kauzy Opencard. Je to tedy 826 dní naděje, kdy může být tato kauza řádně prošetřena. Je to 826 dní, během kterých se společnost může přesvědčit, že všichni mohou být před právem rovni a ani klientelistické vazby nikoho nezachrání před postihem. Aktuální stav nabývá absurdních rozměrů – nepravomocně odsouzeni jsou řadoví úředníci, zatímco strůjci kauzy vystupují v roli svědků. Kartička Pražana spolykala již téměř 1,2 miliard Kč, které byly ve značné míře vyvedené přes daňové ráje do kapes zločinců. Inu není divu, že speciálně pro tuto kauzu byla vytvořena Parlamentní komise, která již vyslechla řadu svědků. Kudy se tedy vydat v cestě za spravedlností? Je nezbytné vyměnit státní zástupkyni Dagmar Máchovou.
Psal se červen 2007, kdy nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká vyměnila dozorujícího zástupce, který se zabýval kauzou Čunek. Takovýto krok je zcela výjimečný, v českých podmínkách i unikátní, nicméně je možný. Dagmar Máchová dozoruje tento případ vysoce nestandardně, přehlíží zásadní důkazy, sděluje prokazatelné nepravdy a během výslechu před Parlamentní komisí se nezdráhala opakovaně odpovídat slovy „nevím“, „nepamatuji si“ či „tuto informaci slyším poprvé“. Některé její výpovědi před komisí byly dokonce v rozporu s jejími dřívějšími postoji, a to když přiznala, že nepravomocně odsouzený úředník Jiří Chytil vlastně připravil mapu policejní akce prohlídky magistrátu či doručoval důležité informace. Dříve totiž ve svém rozsudku tatáž státní zástupkyně uvedla „po celou dobu trestního řízení nijak významně nepomáhal k objasnění trestné činnosti“. Kompletní záznam její výpovědi si můžete poslechnout zde.
Absurditu celé kauzy ilustruje dokument – příloha k tisku 1134. Tento dokument byl vytvořen v květnu 2006 a byl následně prezentován zastupitelstvu Hlavního města Prahy. Na straně 18 je uvedeno, že karta Opencard přinese Praze příjmy – například v roce 2014 ve výši cca 4 mld. Kč. Realita je ovšem taková, že tato karta příjmy negeneruje. Z metadat tohoto dokumentu můžeme zjistit, že jeho autorem je Jaroslav Turek. Je to tatáž osoba, která byla majitelem firmy Haguess – tedy společnosti, co tuto zakázku vyhrála. Firma Haguess byla navíc společností s anonymními akciemi a není tedy zřejmé, kdo byl skutečným příjemcem prostředků z této kauzy. Nadační fond proti korupci již mnohokrát opakoval, že vítěz veřejné zakázky musí prokázat svoji vlastnickou strukturu po konečného příjemce a není možné, aby takto neprůhledná společnost vyváděla veřejné prostředky přes daňové ráje.
A jak vlastně proběhlo výběrové řízení v této kauze? Zadávací dokumentaci si vyzvedlo 32 společností, nicméně do veřejné soutěže se přihlásila pouze jedna – firma Haguess. O vítězi totiž bylo předem rozhodnuto. Karta měla mít původně téměř 30 funkcionalit, nicméně ve výsledku je možné ji využít kromě předplatné MHD pouze při parkování či v městské knihovně. Za zmínku stojí rovněž fakt, že samotný hardware, softwarové licence, servery stály kolem 400 milionů Kč. Zbylých 800 milionů Kč bylo použito na PR, marketingové či konzultační služby a to navíc pomocí zakázek malého rozsahu. Zákon o veřejných zakázkách byl tedy evidentně obcházen, aby nebyly vypisovány veřejné soutěže.
Podezřelých okolností v kauze Opencard je celá řada. Nadační fond proti korupci podal dříve s občanským sdružením Veřejnost proti korupci trestní oznámení a odměnil za odvahu úředníka – Jiřího Chytila. Řádné prošetření kauzy můžete rovněž svým symbolickým podpisem podpořit zde. Nyní je na tahu nejvyšší státní zástupce, který by měl zvážit výměnu státního zástupce dozorující tento případ, jelikož jsou značné pochybnosti, zda Dagmar Máchová skutečně sleduje veřejný zájem.
