Práh bolesti

Minulý týden jsme publikovali studii ukazující, že třetina sponzorů politických stran je zároveň napojena na veřejné zakázky. Těch celkem sponzoři získali od roku 2006 cca 390 miliard Kč. Ne každý z nich nutně někoho korumpoval, ale střet zájmů je tu masivní. Majiteli firmy, kterou sponzor politické strany porazil ve veřejné zakázce, asi těžko budete vysvětlovat, že šlo o shodu náhod.

Mluvil jsem o tom zjištění se spoustou lidí, a jediné koho upřímně překvapuje (a děsí) jsou cizinci. Myslím tím cizince ze západu - ze svých zemí ví maximálně o jednotlivých kauzách střetu zájmů, které následně skončily skandálem pro danou stranu. Že by se něco podobného dělo systematicky v jejich zemi, si nedovedou představit. U nás? Prohřešky, za které by takoví Francouzi a možná že i Němci pomalu chystali defenestraci, Čech přejde táhlým zívnutím. Jenom třetina firem sponzoruje strany? To je nějak málo, ne?

Co z toho plyne? I dvacet pět let po revoluci má naše společnost silně posunutý práh bolesti. Tak nějak sice všichni tušíme, že korupce je u nás velký problém - ale dokud někoho nechytnou s krabicí od vína, vlastně se to ani nechce nikomu řešit. Naše studie lehce prošuměla médii, a zapadla. Jako řada dalších, a možná i silnějších zjištění různých autorů před námi i po nás. Riziko střetu zájmů? Slabota.

Jak ven? Jasně, možná že kus zařídí generační výměna - ostatně sám jsem z první vlny, které nikdo nekladl na srdce, aby okrádal stát, aby neokrádal rodinu. Ale možná ani ta obměna nepomůže. Považte, že společenská nálada je aktuálně ve stavu, že "se to s bojem proti korupci už asi přehnalo", a je pro změnu potřeba pomoci firmám strádajícím nedostatkem veřejných zakázek a dotací (sic!). Netřeba říkat, že to je cesta k pokračování mafiánského kapitalismu 90. let. Zlomí se? Leda kdyby nás ekonomicky předstihlo Slovensko - až se to stane, možná přeci jen nějaká bolest celkovou apatií pronikne. Přejme to bratrům, už kvůli nám samým :).