Práskač nebo hrdina?

Minulý rok zhruba touto dobou jsme v občanském sdružení Oživení společně s kolegyní seděly nad metodikou k plánované analýze ochrany oznamovatelů v zemích Visegrádské čtyřky a Estonska. Že zmiňované státy více či méně žádnou funkční legislativu ochrany oznamovatelů nemají, jsme věděly (ostatně analýzy legislativního rámce to opakovaně potvrzují). Takže analyzovat „žádnou legislativu“ nebudeme. Chtěly jsme místo toho přijít s konkrétními legislativními doporučeními.

Jenže, jak napsat analýzu o lidech, jejichž potřeby vůbec neznáme? Kdo tito lidé jsou? Mluvil s nimi někdo o tom, jak oznámení učinili, pokud ano, co nebo kdo selhal, kdo jim poskytl ochranu apod.?

Oslovily jsme proto ve všech zmíněných státech dohromady 40 oznamovatelů a položily jim v rozhovoru sadu zhruba 30 otázek týkající se podrobností oznámení na pracovišti i mimo něj, případné odvety, možné ochrany jakož i spolupráce s médii a dalšími subjekty. Oznamovatelé byli vybíráni dle šesti kategorií zahrnující jak veřejný, tak soukromý sektor, aby bylo pokryto co nejširší spektrum potencionálních oznamovatelů a bylo možno sledovat případné rozdíly.

Jakkoliv jsme očekávali, že analýza poukáže na řadu problémů, hlavní zjištění byla poměrně závažná:

Obsahem oznámení bylo nejčastěji nezákonné jednání na pracovišti. Všichni oznamovatelé chtěli nejprve oznámení řešit interně, z toho třetina oznamovatelů se obracela v rámci pracoviště na více míst. Obraceli se většinou na nadřízeného či nadřízený orgán, jak ostatně často ukládaly interní předpisy. Oznámení ale nejčastěji poukazovala na jednání právě těchto osob – zástupců vedení organizace. Proto se tři čtvrtiny oznamovatelů obracely na veřejné instituce a opakovaly podání oznámení tam.

Oznamovatelé využili postupně či souběžně většinu myslitelných metod a nástrojů k oznámení. Ti, kdo využili interní způsob oznámení (36), se zároveň obrátili i na externí instituce (74 %), a také zapojili do případu média (74 %) a/nebo nevládní organizace (49 %). Oznamovatelé obracející se na externí veřejné instituce (29) v drtivé většině (93 %) oslovili také média a zároveň nevládní organizace či další aktéry.

Všichni oznamovatelé kromě jediného případu čelili různým formám odvetných opatření. Polovina ze všech 40 oznamovatelů ztratila v souvislosti s oznámením své zaměstnání. V každém pátém případě se vyhazovy dotkly spolupracovníků či sympatizantů oznamovatele.

Polovina oznamovatelů byla přesvědčena, že nemá šanci podniknout jakékoliv kroky ke své obraně. Druhá polovina respondentů se rozhodla aktivně bránit proti odvetným opatřením, zpravidla prostřednictvím žalob či medializací případu.

Z těchto zjištění vyplývá, že Česká republika nutně potřebuje právní úpravu ochrany oznamovatelů nekalých jednání, která:

  • definuje pojmy whistleblowing a oznamovatel,
  • zavede efektivní interní a externí mechanismy oznámení,
  • ustanoví instituci (či rozšíří pravomoc institucí typu veřejného ombudsmana), která bude za šetření případů zodpovídat, minimálně v rovině koordinace různých institucí a spolupráce s oznamovatelem v průběhu šetření,
  • ochrání oznamovatele před různými odvetnými opatřeními a zavede systém kompenzací.

Současně je důležité, aby byli oznamovatelé prezentováni nikoliv výhradně jako hrdinové, neboť to nutně vede k chápání oznamovatelů jakožto několika vyvolených, veskrze výjimečných jedinců.

Odpověď na úvodní otázku je tedy trochu složitější. Lidé, kteří se rozhodli nezavírat oči před porušením pravidel, ať už těch právních nebo morálních, zasluhují pro své jednání v současné nelehké situaci nesporný obdiv. Zároveň je třeba veřejnost konfrontovat s faktem, že se jedná o obyčejné občany, kteří musí být příkladem nám všem.

Studie O nás s námi – Ochrana oznamovatelů (whistleblowerů) v české realitě a ve srovnání s dalšími zeměmi

Podobné články

18. června 2012

Potřebujeme změnu volebního systému

Již delší dobu se kromě korupce zabývám také tím, jak znovunastolit faktickou demokracii v našem společenském uspořádání. Jsem přesvědčen, že pro tuto vizi je nutnou podmínkou zásadní změna stávajícího volebního systému včetně změny ústavy…

7. ledna 2013

Zlojedská amnestie na Nový rok

Nový rok u nás začal skutečně ostře. Prezident této země se odvážil k bezprecedentnímu kroku, kterým zpochybnil samotnou podstatu právního státu. Jím vyhlášená amnestie představuje tlustou čáru za podvody a korupčními skandály za celou éru…

21. října 2013

Koho budu volit

Hodně lidí se mě ptá, jak hodnotím předvolební peloton stran a hnutí a koho budu volit. Mnozí lidé jsou toho názoru, že není moc z čeho vybírat. Jsem přesvědčen, že v budoucnu budeme moci vybírat kvalitnější kandidátky, sestavené na…

6. ledna 2014

Tříkrálová glosa o trojkoaliční šanci

Před koncem minulého roku se politici vznikající trojkoalice nechali slyšet, že jsou pro výraznou změnu volebního systému, a to směrem k posílení většinových prvků. Pokud svůj záměr naplní, budeme příště volit do Sněmovny po novu. K urnám…

5. ledna 2015

PF 2015: Více hlasů, více spokojenosti

Osm přátel z různých zemí vybírá restauraci pro poslední společný oběd roku 2014. Nemohou se dohodnout. Španěl navrhuje, aby hlasovali. Francouzka se před pár dny dozvěděla o novém způsobu volby nazvaném Demokracie 2.1 a napadá ji, že by…

4. ledna 2016

S Demokracií 2.1 proti korupci

Rok 2015 ukázal, jak široké a univerzální využití má hlasovací systém Demokracie 2.1 (D21). D21 aplikujeme ve firmách i ve školách. Vůbec největší počet hlasování jsme však provedli ve městech, a to v České republice i v zahraničí. Díky…