Pustina

S prvním nádechem a prvním úsvitem jenž měl možnost pohladit poprvé bdící lidské oči, přišla i nezkrotitelná lidská touha věci svazovat. Vášeň pro zkrocení přírodních jevů i zvířat, pnutí tvarovat a ohýbat kovy a kameny do rozličných podob, snění o spoutání vodních toků a větru a nevyhnutelně i perverzní fantazie o přivlastnění si vůle druhých.

Tento motor lidstva nabývá podob vznešených i strašlivých. Od prvních přístřešků po mramorové sochy, jest celým lidským snažením pronásledován tento zápal uzavírat věci, tvary, emoce a jevy do tvarů, hranic, klecí a všehovšudy zkrátka vlastnictví. Vlastnictví je nástrojem i tužbou, dokonce i stavem věcí. Co si člověk nepodmanil, skoro neexistuje nebo neexistuje dlouho. S horlivostí a hysterií se sápeme po věcech a vesmírných jevech, kterým nerozumíme, a to jen proto, aby mohly být zakresleny, pojmenovány, popsány a tím pádem nevyhnutelně vlastněny a měly tak místo v našich myslích, v naší představivosti.

Po některých z plání či hor Země chodí lidé ve vlastnění schopnější, někde zase v této disciplíně méně zdatní. Vlastnit není z povahy své vlastní věc zlá, neboť stojí za vším lidským, což je i dobro. I představa dichotomie dobra a zla.

Zajímavým exemplářem je lidská bytost, jejíž touha věci vlastnit se stane uvědomělou a současně se zaměřuje pouze na vlastnění věcí materiálních. Gnostické myšlení nám říká, že hmota sama jest zlem, všechno hmotné, materiální, pevné jest zlo, jest ve vládě archonů, podstata boží, podstata vědění, cesta ze zla ven, je někde jinde, snad zakletá uvnitř hmoty, ale zcela jistě zároveň v antitezi vůči ní.

Gnosticismus tak nemá naději uchytit se v Česku. Protože je to kraj obydlený z drtivé většiny převážně právě tvory, pro které vlastnění hmotného je nejvyšším hodnotou. Gnosticismus nemá v Česku místo. Česko totiž patří archónům. Jejich styl života je pevně svázán řádem věcí, kterému se říká korupce. Ta jest prostředkem, cílem i stavem. Vlastnictví směřující pouze do sebe. Vítejte v Česku.

Je to země, kde se vlastnění hmotného stalo nejvyšší možnou hodnotou a člověk je zde zcela poměřován právě jí. Je jedno, zda někdo oplývá celou plejádou osobnostních nebo dokonce mentálních vad, pokud nastřádal majetky, říká to o něm, že je schopný a je tedy nanejvýš způsobilý k jakémukoli úkonu, který si usmyslí. Bohatý člověk tak klidně může být ministrem zdravotnictví, ačkoli jeho jedinou zkušeností se zdravotním systémem je procházka do lékárny pro Postinor pro svou až příliš novou známost.

Vzdělání je velebeno každým s majetky a mocí, nelze však ignorovat, že je to velebení cynické a perverzní, že ve skutečnosti je každým jejich pozdvižením více a více znásilňováno. Pravdou totiž je, že každé vzdělání, ze kterého nekape vlastnictví hmotného, je ponižováno, rozkládáno a stigmatizováno.

Korupce nejenže tohle všechno umožňuje, ale zpětně i živí. Láska Čechů k hmotnému a k těm, kteří hmotné ovládají, je úžasným pohonem pro zdůvodnění takřka jakéhokoli lidského jednání. Doslova neexistuje jediný zákon, jediná bariéra, jediné pravidlo jehož porušení by nešlo odůvodnit touhou po vlastnictví a ostatní duše jsou zde natolik dobré, že i při sebevíc kreténském a očividném aktu korupce je jejich převážnou reakcí uznalé kývání hlavou a užaslé vydechnutí „To je pašák, dobře nás přechcal.“.

Podivní bývalí prezidenti a premiéři a jejich nejbližší okolí jsou absolutními nejvyššími šamany tohoto podivného kraje a jejich bezduché a rádobyvznešené kázání a obhajoby přivlastňování si hmoty se stává pevnou mantrou menších ryb, kteří se zatajeným dechem čekají, až se i pro ně uvolní místo na vrcholu bezduchého zikkuratu, pomníku marnosti a marnivosti nad hmotnými statky.

Je snad možné se divit, že v takovém světe korupce, což není nic jiného než systém, který do popředí všeho rozhodování a dění dává ty, jež vlastní, aby vlastnili ještě víc a dělá z vlastnictví alfu a omegu všeho, jednoduše vesele nejen bují, ale má dokonce otevřená vrátka a sama vlastní i tak duchovní věc, jakou je odpuštění?

Divit se tomu může jen dítě a i to se velmi rychle musí u nás naučit tomu, že není cesta ven, ale pouze dovnitř. V gnostické pustině zlé hmoty a archónů není problém, že chybí Bůh, vědění nebo vznešenost, nazvěme to jak chceme. Nechybí, je uvězněný v hmotě. Problém je, že není duch, který by ho našel.

Pravdou tedy je, že zkorumpovaní jsme, protože jsme bezduchá materialistická hovna.

 

Jaroslav Cerman - historický entuziasta a student, čtenář literatury s tematikou druhé světové války. Ve volném čase stand-up komik a provokatér slušných lidí a matek.