Sultán a Tyrl demokracie

Za reálného socializmu jsem si vždycky myslel, že v demokracii pravdu – podobně jako příslovečné šídlo v pytli – neutajíš. Prostě, politik lže, pro novináře je to sólokapr a hned ho odhalí. Jeden žurnalista napíše z nevědomosti či naschvál blbost a ostatní se mu vysmějí – pravda vyjde demokraticky najevo a dotyčný má ještě ostudu. Reálná demokracie mě přesvědčila o opaku – zatajené skutečnosti a nepravdivé mýty v demokracii pohodlně přežívají.

Vezměme si dnes na mušku jeden z nich: Nazaměstnanost.

Zdálo by se, že s nadsázkou, ale říkám to bez přehánění už dvacet šest let: Skutečného nezaměstnaného = člověka, který skutečně práci s upřímnou snahou shání a nemůže ji nalézt, jsem ještě v životě neviděl, natož aby mě snad o tu práci žádal. Pokud byste mi snad nevěřili, zeptejte se českých průmyslníků. Přesto média uvádějí čísla o čtyř set tisících nezaměstnaných, vláda vyčleňuje miliardy na boj s nezaměstnaností, úřady práce jsou vlastně jenom kvůli nim a jen běžný provoz mýtu nezaměstnanost stojí více než sto miliard korun ročně. Politikové i média se radují nad zahraničními firmami, které u nás zakládají nebo rozšiřují výrobu a s deficitem vlastní důstojnosti jim vycházejí vstříc. Nic z toho ovšem není zadarmo - pozemky na stavbu z nejúrodnějších polí za korunu, k tomu dotace na vytvoření pracovních míst, daňové prázdniny, investiční pobídky – dáváme mnoho, dostáváme pramálo. Radost nad vytvořením pracovních míst je infantilní – žádní nezaměstnaní na ně totiž nenastoupí. Ti zůstanou nadále v péči úřadů práce a sociální sítě. To jen štáby dobře placených headhunterů s předstihem začnou pracovníky do nového provozu přetahovat z  provozů již fungujících.

V posledních létech dokonce vláda v zápalu boje proti nezaměstnanosti zatrhla přísun ukrajinských pracovníků. V prvních asi dvaceti letech demokracie jsme jich u nás nechali usadit více než sto tisíc. A v konečném efektu velice úspěšně. V naší firmě jich zůstala po dvaceti letech více než polovina, svobodní se oženili a provdaly, děti vystudovaly české školy – slovem, dobře se absorbovali do naší společnosti. Jsou jednoznačným přínosem. Kde by byla například Praha bez ukrajinských stavebních dělníků?! I to se ale v posledních letech změnilo rapidně k horšímu a dnes je pro Ukrajince zhola nemožné dostat se k nám na pracovní vízum. Důvod? Aby nebrali práci našim nezaměstnaným!

A pověstní hlídací psi demokracie? Jenom zaskučeli, zalezli pod stůl a líně si… Inu, hotoví Sultán a Tyrl v lidovém podání Babičky!