Tady je Krtkovo

Již téměř 14 let využívá Česká republika výhod členství v Evropské unii, což znamená pro občany ČR možnost volného pohybu po území EU a možnost čerpat tzv. evropské dotace pro konkrétní projekty v různých segmentech výstavby či údržby infrastruktury.

Postupem času jsme si všichni zvykli, že vídáme na různých stavbách zmínku o podpoře Evropské unie a také jsme zaregistrovali, že tzv. „evropské peníze“ jsou často neúčelně vynaloženy či přímo rozkradeny.

Nadační fond proti korupci získal informace o projektech EU, jež jsou, respektive byly realizovány Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), a o jejichž přínosu a účelnosti se dá důvodně pochybovat. Jedná se o tzv. soft projekty, tedy projekty, u nichž není přesně měřitelný dopad, rozpočty projektů nejsou sice v řádech desítek milionů, ale jejich faktický přínos pro občany ČR, pokud nějaký vůbec je, tak je diskutabilní.

Lze se oprávněně domnívat, že některé projekty EU, do kterých ČSSZ vstupuje jako partner, spolufinancuje je a administruje, sloužil jako zdroj vedlejších příjmů omezeného počtu zainteresovaných osob; např. v jednom z projektů byla stanovena odměna pro vedoucího projektu ve výši 9000 EUR. Tuto domněnku lze postavit na několika základních bodech:

Vybrané projekty a sub projekty (např. projekt Electronic Exchange of Social Security Information-EESSI) byly připraveny, řízeny, administrovány, vyúčtovány a hlavně kontrolovány předem stanoveným okruhem osob (jedna a ta samá osoba byla vedoucím projektu a zároveň byla pověřena i kontrolou účtování projektu).

Nominace zainteresovaných několika zaměstnanců ČSSZ do projektu nebyla schválena vedením ČSSZ a ani projednána s jejich přímými nadřízenými.

Nelogické obsazení pozic v rámci projektu, kdy dva experti byli řízeni a administrováni třemi osobami.

Výrazný rozdíl v odměňování expertů a administrátorů ve prospěch administrátorů.

NFPK získal informace, že výše uvedená praxe je vnímána řadou zaměstnanců ČSSZ velmi negativně, neboť se oprávněně domnívají, že „vybraná skupinka“ zaměstnanců se cíleně obohacuje, respektive obohacovala, aniž by byl vidět hmatatelný výsledek.

Každý z těchto projektů je samozřejmě spolufinancován ze strany ČR, a tudíž nelze hovořit o jednoznačné finanční výhodě, neboť toto národní kofinancování se pohybuje kolem 20 %, což při celkovém rozpočtu 2 450 000 euro ročně jistě není zanedbatelná částka.

A jak vlastně vypadá výsledek takových programů, na které přispívá EU a ČR? Cílem jednoho z projektů bylo například zmapovat překážky v oblasti sociálního zabezpečení při migraci z čtyř partnerských států do Itálie a vliv této migrace na jejich situaci při návratu zpět respektive při usazení v Itálii.

Kolika asi občanů ČR se vůbec tato problematika týká a pokud někoho, tak by bylo zajímavé zjistit, zda výsledek projektu zaregistroval a zda mu nějakým způsobem pomohl. Ono by jistě bylo vůbec zajímavé se rozhlédnout i po jiných resortech státní správy a věřím, že takových projektů, jež slouží pouze k „vytažení“ peněz ze státní kasy, bychom našli celou řadu. A nemusí se vždy jednat jen o studii o škodlivém vlivu krtka na rychlostní silnici.