Trestání firem nesmí být omezeno
Jaké jsou důvody toho, že společnosti zavádějí protikorupční systémy řízení, compliance systémy či další mechanismy pro odhalování protiprávního jednání? Může to být skutečná snaha včasného odhalování a zamezení této činnosti, jindy se může jednat o vzbuzení zcela mylného dojmu či dokonce kontroly nad osobami, které disponují informacemi o protiprávním jednání společnosti. Případně se může jednat o snahu zabránění pouze vybrané trestné činnosti, která příslušným osobám může „hrát do karet“. Aktuálně projednávaná novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje pravidlo, dle kterého by společnost byla zproštěna z trestní odpovědnosti v případě, že v rámci svých pravidel vynaložila „veškeré úsilí“, aby tato trestní odpovědnost nevznikla. Takovéto výrazně změkčení pravidel oprávněně vyvolává kritiku a otázky, zdali trestání firem nebude nepřiměřeně omezeno. Koneckonců tento zákon je uplatňován v minimální míře. Proto je nezbytné buďto tento pozměňovací návrh nepřijmout anebo velice jasně a logicky vysvětlit, co znamená „vynaložení veškerého úsilí“ k zabránění protiprávního jednání.
Na počátku nutno připomenout, že Česká republika přijala tento protikorupční zákon s účinnosti od roku 2012, čili v době, kdy všechny okolní země již trestní odpovědnost firem měly zavedenou. Mezi zahraničními úpravami lze najít i přísnější verze toho zákona jako například v Polsku, kdy trestní odpovědnost firem není nezbytně spjata s vedením společnosti jako v Česku, ale právě s jakoukoliv osobou, která má vztah k dané společnosti. Na druhou stranu lze dohledat i takovou úpravu, kde je posuzována snaha zabránění trestního jednání ze strany zaměstnanců. Konkrétně tedy rakouská úprava pro trestání firem předpokládá, že musí být prokázáno, že zaměstnanec neprojevil „náležitou a odpovědnou péči“. Zde ovšem rakouští státní zástupci mají veliké problémy s prokázáním trestní odpovědnosti firem, nicméně zde platí přesná interpretace takovéhoto postupu, kdy je postup zaměstnance srovnáván s postupy jiných pracovníků z odvětví.
V Česku snaha o změnu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob působí poměrně účelově. Tato nová úprava by se totiž pravděpodobně dotkla všech aktuálních procesů včetně společnosti Metrostav, která je obviněna z přijetí úplatku, podplácení, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, pletich při zadání veřejné zakázky či poškození finančních zájmů Evropské unie v kauze Davida Ratha. Pokud tedy by tato úprava byla přijata, pak by nepochybně Metrostav a další obviněné firmy získaly silný obranný nástroj a bránili by se například přijatým etickým kodexem, viz http://www.skupinametrostav.cz/cz/eticky_kodex/zneni_etickeho_kodexu . Zde Metrostav uvádí: „Vždy dbáme na dodržování zákonů České republiky … Spokojenost zákazníka je naším hlavním cílem, ale nikdy ne za cenu porušování etických či právních norem … Vnímáme svou společenskou odpovědnost vůči občanům atd.“. Otázkou ovšem zůstává, zdali tato slova jsou myšlena vážně a především, zdali je vhodné, aby toto prokazoval státní zástupce – případně zdali je to v jeho silách. Předseda Unie státních zástupců Zdeněk Matula rovnou uvádí, že tato změna „velmi pravděpodobně povede k zastavení podstatné většiny všech dosud neskončených trestních stíhání právnických osob“. Novou úpravu naopak podporuje předkladatelka – poslankyně Marie Benešová, člen Ústavně-právního výboru Marek Benda či předseda Unie obhájců Tomáš Sokol.
Jestliže by ČR nehodlala zpřísnit zákon o trestní odpovědnosti právnických osob po vzoru Polska, pak rozhodně není doba pro jeho změkčení – zvlášť v této podobě a bez dostatečné odborné diskuse. Klíčové je rovněž ohled za dosavadními pravomocnými rozsudky, kdy byl tento zákon uplatněn. Během let 2012-2014 bylo vyneseno celkově 14 pravomocných rozsudků – občas i v bizarních případech, a rozhodně nelze mít pocit, že by tento zákon byl zneužíván. Zvlášť přísný test v podobě zákazu plnění veřejných zakázek nebyl uplatněn do roku 2014 ani jednou, zrušení společnosti pouze ve dvou případech, a to například v situaci, kdy společnosti nevykazovala vůbec žádnou aktivitu a přitom byla odsouzena za neodvádění daní.
Přísný přístup k zákonu o odpovědnosti právnických osob může pomoct k tomu, že by společnosti byly donuceny zavádět compliance systémy či funkční protikorupční systémy řízení, aby se tak vyhnuli případnému stíhání. Naopak navržena úprava může přispět k tomu, že vnitropodnikové systémy by byly zaváděné pouze pro formu a přinášely by ve výsledku více škody než užitku.
