Zákon Petra
Odjakživa vím, že je dobré znát jisté zákonitosti. Jako například trochu ty fádnější - nepřecházet přes přechod na červenou nebo nejíst neumyté ovoce či netankovat do auta benzín, když je to diesel atd. Prostě jsou věci, které nějak fungují, jsou dané. Samozřejmě se i občas porušují, jelikož pocitově víte, že zrovna něco porušit můžete, ale s tím benzínem opravdu ne. Jsou i zákonitosti, které nese člověk sám v sobě a je těžké si je někdy sám pro sebe uvědomit a rozeznat. Ale je dobré k tomu směřovat, ale musí tam být jasný cíl.
Když jsem měla tu „čest“ poznat české podsvětí a pochopit jeho zákonitosti, které si určilo ono samo, pochopila jsem, že existují zákony, které mohou přesahovat i ty „naše“. Že existují zákony, které neurčí Ústava, ale skupenství lidí. Tedy z toho logicky vyplývá, že člověk je ten, který určuje ty zákony, a že je možné si i alibisticky udělat ty své, které mohou ovlivňovat osudy jiných lidí.
Gangsteři od pradávna fascinují lidi díky tomu, že skrze své „zákony“, které si určí ve svém nitru, berou osudy jiných lidí do svých rukou. Dost paradoxně a zvráceně fascinují svět právě tím, že jsou “ochotni “ brát I DÍKY TOMU jejich zodpovědnost. (Což je asi jedna z nejtěžších věcí - brát si zodpovědnost a být si jí vědom. Ani prezident, ani rodič, ani partner nikdy nevezme si zodpovědnost za mě ani za Vás. Prostě v určitém věku to končí a začíná dospělost.
Když jsem teď o prázdninách řekla nahlas větu “mám někdy pocit, že tu kolektivně trpíme za dětství Miloše Zemana“, přišlo mi mailem a na Facebook nespočet zpráv od lidí, kteří se mi velmi sprostě a urážlivě snažili sdělit, že nemohu takové věci říkat. A bránili prezidenta Miloše Zemana. Ale oni si vůbec neuvědomili, že je to i můj prezident a já mám právo vyjádřit svůj dojem, názor a pocit. A samozřejmě i oni. Bohužel však ani jedna z jejich zpráv nebyla slušná a nesměřovala k dialogu. Byly to prostě jen útoky a urážky. A tak zamyslela jsem se nad tou jejich potřebou takto se vyjadřovat a psát.
Až mne napadaly otázky typu, zda mi nepsali dospělí “děti”, kterým jsem dle jejich soudu urazila tatínka, vůdce a někoho kdo je identifikuje a bere zodpovědnost za jejich životy? Lidé, kteří svůj celý život vkládají do rukou prezidenta, premiéra, zákonů, ale zákonů cizích lidí. No, to si asi už musí sami říci, stejně jako já si sama musím ve svém životě určovat smysly a své malé zákony, které mne vedou. Tedy si sepisuji nový zákon, můj zákon.
ZÁKON PETRA.
MÁM PRÁVO VYJADŘOVAT SE K PREZIDENTOVI. PREZIDENT NEBERE ZODPOVĚDNOST ZA MĚ, ZA MŮJ ŽIVOT A ZA MŮJ VZTAH KE STÁTU. JÁ JSEM TA, KTERÁ MÁ ZODPOVĚDNOST ZA SEBE ZA SVÉ VZTAHY, A TO HLAVNĚ ZA VZTAH, KTERÝ MÁM SAMA K SOBĚ. DÁLE ZA VZTAH KE SVÉ RODINĚ atd.
A v neposlední řadě I k PREZIDENTOVI.
PREZIDENT ANI NEMŮŽE MÍT ZODPOVĚDNOST ZA MOJÍ MOC.
A tady mi to začalo haprovat! Jelikož jsem si uvědomila, že u nás v ČR prezident má moc dost neohraničenou, což bylo vidět nyní při volbě Ministra kultury. Co s tím? Je zvláštní, že já nepotřebuji, aby měl prezident takovou moc a přitom ji má. Kde se stala chyba... A je vůbec potřeba mít prezidenta a čím by se případně tento status nahradil? No, nevím... Každopádně žádný tesaný Zákon Petra nesepisuji, není potřeba. Každý jsme autorem svých zákonů a životů, a můžeme to měnit v každém okamžiku. Jdu upéct z borůvek další koláč. Mám výborný recept. Ovoce je umyté.
