Zrcadlo obhajoby

Jsme pouze lidé. Konáme, chybujeme, litujeme, obhajujeme se a pak pykáme. Tak už to na světě chodí, že za chyby se platí. A je přirozenou samozřejmostí se hájit. Někdy to však s tou obhajobou svých špatných činů přeháníme.

Například když řecká triéra najela na skryté útesy finanční krize. Zástupci řecké politické reprezentace obhajovali falšování ekonomických ukazatelů slovy o nutnosti zachování důstojného života pro široké vrstvy obyvatelstva. Ano, díky lhaní získali zelenou pro vstup do eurozóny, avšak následky v podobě stále hrozícího totálního výprodeje řeckého majetku pociťují Řekové dnes a denně.

V lednu roku 2012 opravdová moderní výletní loď Costa Concordia narazila na pobřežní útesy u Toskánských ostrovů. Desítky mrtvých či pohřešovaných, tisíce evakuovaných s hrůzným zážitkem do konce života. A kapitán lodi Francesco Schettino? Jelikož byl na břehu mezi prvními, živ a zdráv, tak jsme se všichni domnívali, že je to pěkný lump a ne kapitán, který má řídit evakuaci a do poslední chvíle velet od kormidla. Ale zdá se, že jsem se v úsudku mýlil, neboť kapitán se dnes hájí tvrzením, že za katastrofu může indonéský kormidelník, který náhle nerozuměl rozkazům. A své předčasné opuštění lodi vysvětluje tím, že zakopl a upadl přímo do záchranného člunu, ze kterého již neměl šanci vrátit se zpět. Jaká to smůla!

I následující příklad ukazuje, jak se veřejnost (včetně mne) mýlí. Teprve průkazná z hradu znějící obhajoba nám ukázala, že vrávorající a opocený prezident Zeman úspěšně bojuje s virózou. Až do té doby jsem podléhal pocitu, že se jedná o následek prezidentské návštěvy ruské ambasády.

Příkladů zajímavých slov obhajoby bychom našli celé řady. Nemohu nevzpomenout na bývalého prezidenta Klause, který se na rozdíl od zbytku světa vůbec nepozastavil nad skutečností, že si přivlastnil cizí pero. Nebo lobbista Roman Janoušek nás přesvědčuje o tom, že naboural auto, následně přejel řidičku, od nehody ujel a utíkal policistům, a to vše pouze pod vlivem pocitu pronásledované osoby a následkem modřiny na mozku, o které ani v té době nevěděl.

A tak díky starým Římanům, že umožnili obžalovanému, aby při soudu vystupoval společně se svým přítelem, nejlépe znalým práva, neboli advokátem. Opravdu věřím, že advokát má svoje místo v trestním řízení, ale jen to nesmí s těmi argumenty ve prospěch svého mandanta přehnat.

Možná nebude dlouho trvat a pravděpodobně se dočkáme zajímavé verze obhajoby obviněného lobbisty a podnikatele Ivo Rittiga.