Poslanecká sněmovna je korumpována Čínskou lidovou republikou. Proč? Nevíme.
Je politika či upřímněji řečeno politikaření ta nejdůležitější věc na světě? Tipnul bych si, že pro většinu obyvatel České republiky ne. Pro vládnoucí českou garnituru ovšem podle všeho ano. Právě termín politikaření je asi nejvhodnější pro označení toho, že Poslanecká sněmovna PČR odmítla poděkovat Tchaj-wanu za pomoc při koronakrizi. Vhodné termíny by však mohly být také neslušnost či zkorumpovanost. Kým se nechal český parlament zkorumpovat? Jednou z nejodpornějších diktatur, jaká dnes na světě existuje a která ovládá Čínskou lidovou republiku.
Tchaj-wan je ve složité situaci už od jeho vzniku v roce 1949. Tehdy se na ostrov, který před válkou patřil Japonskému císařství, stáhla armáda čínských nacionalistů, kteří prohráli občanskou válku s komunisty, ovládajícími od té doby pevninskou Čínu. Tchaj-wan se od ní zpočátku lišil jen znaménkem. Také tam vládla tvrdá vojenská diktatura, zaměřená především proti místnímu obyvatelstvu, etnicky od Číňanů odlišného. Od počátku padesátých let však vládnoucí orgány pomalu a postupně zemi demokratizovaly a začleňovaly do politických a společenských struktur nejen nově přibyvší, ale také místní obyvatelstvo. Dnes je Tchaj-wan, česky Čínská republika, standartní demokracií. Bohužel jeho postavení na mezinárodním fóru standartní není. S jeho existencí se nikdy nesmířila pevninská Čínská lidová republika, která brání jeho plnoprávnému postavení a nadále ho považuje za svou součást, přičemž pro něj navrhuje podobný princip “jedna země, dva systémy”, jaký uplatňuje například vůči Hong Kongu. O tom, jak ČLR postupně utahuje v Hong Kongu šroubky se není potřeba rozepisovat.
Tchaj-wan tak desítky let bojuje nejen o plnoprávné postavení, ale doslova o svou existenci. Nečiní tak zbraněmi, ale standartní slušnou politikou a mezinárodním obchodem. I přes velká slova prezidenta Zemana a jeho bolševických přátel v české Sněmovně byl na sklonku minulého roku Tchaj-wan 14krát významnějším investorem v českém průmyslu než ČLR. Zatímco z ČLR především dovážíme levné zboží, které vzniklo v otrockých podmínkách, ve kterých žije tamní obyvatelstvo, Tchaj-wan má nainvestováno do našeho zpracovatelského průmyslu 5,69 miliardy korun, což z něj činí po Jižní Koreji a Japonsku třetího největšího asijského investora. Tchaj-wan si svých obchodních partnerů váží a projevil to například tím, že v době koronakrize daroval České republice desítky tisíc roušek či 25 plicních ventilátorů, strategického zboží, které jsme od pevninské Číny museli nakupovat.
Sněmovna, respektive poslanci za ANO, SPD, KSČM a ČSSD, však přesto zamítla poděkování za tuto pomoc, kterou navrhly pravicové strany. Do slušného chování však politikaření nepatří. Ochranné pomůcky z Tchaj-wanu nepomohli jen českým pravičákům, ale všem občanům této republiky a uplatňovat tak politický metr na tuto pomoc je ukázkou toho, jak nízko dokáže úroveň vládních stran a jejich pomahačů z řad nacionalistů a bolševiků klesnout. Obyčejná slušnost se nikdy nesmí stát předmětem politického handlu a ať už jsou politické preference obyvatel České republiky jakékoli, každý slušný člověk žijící v této zemi by se měl za současný parlament stydět a naopak ocenit gesto předsedy Senátu za ODS Miloše Vystrčila, který se i přes mezinárodní a domácí tlak rozhodl na Tchaj wan jet na oficiální návštěvu. Až tam totiž místním autoritám poděkuje, nebude to poděkování jeho strany, ale každého občana České republiky, kterého rodiče slušně vychovali. Ubohost těch, kteří poděkování odmítli je pak dalším střípkem do mozaiky příběhu těch, kdo dnes v ČR reálně vládnou. Ostuda je to však nás všech.
