10. února 2020 | Svatopluk Bartík

Sami si vytváříme svět, ve kterém pak žijeme

Spousta mých přátel má zato, že to tu jde od desíti k pěti. (Osobně myslím, že to jde spíš od osmi k sedmi a půl.) Jako poslední příklad zbytečného a předčasného vyhrocování situace, který před dvěma dny zasáhl moje bubliny na sociálních sítích, mohu uvést přednominace volebního výboru sněmovny do Rady České televize: ekonomka Lipovská z Brna, která popírá roli veřejnoprávních médií, hokejista a politický turista Šlégr a hvězda všech hvězd českého vlezdoprdelismu Luboš Xaver Veselý. Věci jistě nepomohl předvýběr jmen online médií, které skoro bez výjimky do titulků nacpaly jen tato jména.

Až na naprosté výjimky moje bubliny pominuly jiné úhly pohledu. Například, že největší počet nominačních hlasů získal mediální rutinér, exšéf několika kvalitních vydavatelských domů, spoluzakladatel Unie vydavatelů a předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma. Prostě úctyhodná osoba, čerstvý šedesátník, nejspíše někdo, kdo by snad mohl, respektive měl, s ohledem na svoje zkušenosti a profesní renomé stát v čele podobné instituce, jako je tato Rada. A spolu s ním prošli přes nominační práh další - alespoň z mého pohledu - vhodní lidé: například adiktolog Ivan Douda, nebo lidi, kteří celoživotně v médiích posobí jako profesionálové bez větších vzruchů a skandálů.

V mediální zkratce a interpretaci facebooků a twitterů skoro úplně zapadlo, že sněmovní výbor také nachystal nominace do Rady Českého rozhlasu - galerista Pokorný, historik Šebek, šéf Národního muzea Lukeš, porodní asistentka Vyoralová, bohemistka Pravdová a současná šéfka rozhlasové rady Dohnálková. Tedy celkově od velmi solidního průměru už jen nahoru. Takže i kdyby se teď už jen naslepo losovalo, žádnou zásadní chybu sněmovna neudělá.

Ano, já vím, volba sněmovnou ještě neproběhla, takže nevíme, zda si do televizní rady hlasovací mašinerie ANO, komunistů a okamurovců protlačí jen ta nejhorší jména z předvýběru.

Místo povyku proti těm problémovým jménům bych raději spíš volil vyvážený pohled - ono to není (zatím) jen úplně černé. Nejhorší smrt je prý z vyděšení. Sami sebe děsíme, i když to někdy není nutné. Způsobujeme si nejen zbytečná traumata, ale vytváříme si více děsivější svět, než ve skutečnosti máme. A to nemluvím o tom, že sami jsme předem té zmíněné hlasovací mašinerii sestavili přesný seznam, podle kterého dost možná bude hlasovat. Reklama k nezaplacení.