Kam se poděly 3 mld. Kč?
Policie nyní prošetřuje nelegální neevidovanou těžbu uhlí v Dolu Nástup Tušimice, na kterou upozorňovaly neziskové organizace a konec konců i samotné Ministerstvo životního prostředí (http://www.nfpk.cz/_userfiles/soubory/dopis_z_mzp_o_nezakonne_tezbe.pdf). V letech 1998-2002 bylo tímto nelegálně vytěženo 8,37 milionů tun uhlí za zhruba 3 mld. Kč. Nabízí se tedy logická otázka, kam tyto prostředky nakonec doputovaly a kdo byl jejich konečným příjemcem. Tato otázka nepochybně značně zaměstnává vyšetřovatele, kteří se tomuto případu věnují.
Zajímavou indicií při pátrání po 3 mld. Kč mohou být dozvuky o „alianci“ mezi Severočeskými doly (provozovatelem Dolu Nástup Tušimice) a Mosteckou uhelnou (nyní Czech Coal). Máme štěstí, že se případem Mostecké uhelné zabývala švýcarská prokuratura, která po dlouhém a úmorném pátrání podrobně popsala systém vyvádění prostředků v této společnosti. Určitý souhrn z tohoto nekonečného spisu popsali novináři Hospodářských novin. Klíčovou roli zde navíc sehrála společnost Appian Group, která se klíčovým způsobem podílela na privatizaci Mostecké uhelné. Podívejme se nyní na to, co se v letech 1998-2002 zde odehrávalo. V těchto letech se podařilo vyvést 4,5 miliardy Kč přes nejrůznější spřátelené společnosti. Mechanismus vyvádění těchto prostředků fungoval na základě jejich cíleného převádění z účtu na účet či například sofistikované vlastnické struktury s využitím takových destinací jako ostrov Man či ostrov Guernsey. Tyto prostředky postupně putovaly přes velmi nepřehlednou vlastnickou strukturu. Je třeba smeknout před výsledným částečným rozklíčováním těchto transakcí v podání švýcarské prokuratury. Moji pozornost nicméně upoutala ještě jedna událost, která se v tomto období odehrála. Mostecká uhelná musela uhradit 2,5 miliardy Kč převážně rekultivačních nákladů. Je otázkou, zda tyto prostředky připluly zpět z již dříve vyvedených prostředků. Cesta zpět mohla být paradoxně ještě více komplikovaná. Stojí za to se zamyslet, zda se v Mostecké uhelné náhodou neobjevily tolik pohřešované 3 miliardy Kč ze sousedních Severočeských dolů. Uznávám, že je to pouze spekulace, nicméně je možné, že tímto byla myšlena „aliance“ mezi Mosteckou uhelnou a Severočeskými doly.
Dle švýcarské prokuratury posloužilo minimálně 650 milionů Kč pro uplácení politiků, úředníků a příslušníků státních orgánů. Všechno zajišťovali profesionální lobbisté, jejichž cílem bylo umlčet daného svědka, zajistit jeho nečinnost či zničit důkazy. Těžko pak lze s chladnou hlavou vnímat údajně překvapené výrazy politiků či státních zástupců, kdy vyšlo najevo, že se Česká republika „zapomněla“ přihlásit do soudního procesu jako poškozená strana. Zajisté je zajímavé si položit otázku, jak bychom reagovali, pokud by nás navštívil lobbista a ustavičným tlakem nás přesvědčoval o nezbytné spolupráci. Nadační fond proti korupci odměnil člověka, který tomuto nátlaku nepodlehl a dokonce pořídil nahrávku, čímž detailně popsal, čemu byl několikrát vystaven. Tímto člověkem je Věra Ježková, která dokonce odmítla lukrativní poradenské nabídky, které měly sloužit jako protislužba za mlčení. Krátký sestřih ze zmíněné nahrávky, kterou částečně zveřejnil NFPK, můžete zhlédnout na tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=vRA-Nc6Xc5E . Tato nahrávka se dokonce stala inspirací pro divadelníky a režiséra Petra Boháče, který ve své divadelní hře v Paláci Akropolis „ČEZKO Forever / Skutečná událost“ psychologicky představí, čemu všemu musí čelit osoba, která se postaví silným nesmlouvavým zájmům.
